12 C 309/2025-23 — Okresní soud v Benešově

Žalobou podanou k soudu dne , datum, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované právním předchůdcem žalobkyně. Při provedených přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši , částka, (tj. smluvní pokuty). Pohledávka (jízdné , částka, a smluvní pokuta) se stala splatnou vždy v den provedení přepravní kontroly. Na výzvu k úhradě dlužných částek žalovaný nereagoval.Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.Soud ve věci vycházel z obsahu listinných důkazů, předložených žalobcem, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval uvedený den v , Anonymizováno, hodin hromadným dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, a to linkou , Anonymizováno, , a při kontrole pověřenou osobou v prostoru zastávky , adresa, se neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost cestujícího byla ověřena z občanského průkazu. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku ve výši , částka, , byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně právního předchůdce žalobce, což neučinil. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, ., postoupil touto smlouvou (mimo jiné) pohledávku za žalovaným, uplatněnou touto žalobou, na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné; dále z § 1879 a násl. o postoupení pohledávky, a pokud jde o prodlení žalovaného, a z § 1968 a násl. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z § 18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku , částka, . Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , č. 78/2001 Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty.V daném případě žalobce prokázal, že je právním nástupcem původního věřitele, jehož dopravním prostředkem se žalovaný dne , datum, přepravoval bez jízdního dokladu; je tak povinen zaplatit jízdné , částka, za tuto jízdu včetně přirážky k jízdnému , částka, (smluvní pokuta) – a to nyní žalobci, který je ve sporu aktivně legitimována základě postoupení pohledávky. S úhradou je žalovaný v prodlení, je proto ode dne následujícího po vzniku dluhu povinen platit i úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Přesto dosud, přes výzvu žalobce, svůj dluh neuhradil, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši , částka, představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , a náklady právního zastoupení , částka, . Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, . Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna , částka, za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po , datum, , a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do , částka, a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do , částka, předmětu řízení jde o , částka, ). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x , částka, – , částka, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 6 písm. a), tedy 3x , částka, – , částka, , a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy , částka, .Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.