12 C 315/2025-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobce – , právnická osoba, . - smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok a poplatky. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávky převedena žalobci, o tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr, úrok a poplatky, nesplácel však řádně a včas, a to přes výzvy k úhradě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil.2. Z provedených listinných důkazů po jejich zhodnocení dle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Mezi žalovaným jako úvěrovaným a společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „Původní věřitel“) jako úvěrujícím byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Částka úvěru , částka, byla vyplacena dne , datum, na účet, který určil žalovaný ve smlouvě. Žalovaný byl úvěr se sjednaným příslušenstvím povinen vrátit do 20 dnů od jeho poskytnutí. Pohledávku vyplývající ze Smlouvy následně Původní věřitel postoupil dme , datum, na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , která tuto pohledávku dne , datum, postoupila na žalobce. Podle smlouvy, uzavřené původním věřitelem a žalovaným, za poskytnutí úvěru žalovanému náleží žalobci řádný úrok , částka, . Dále za poskytnutí úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobci poplatek, který představuje úhradu nákladů Původního věřitele spojených se zpracováním žádosti žalovaného o úvěr, ve výši , částka, . Žalobce dále požaduje částku , částka, , a to n apoplatku za administraci prodlení žalovaného s placením (upomínání), jde o paušální částku dle Smlouvy účastníků. Žalovanému dále vznikla, z důvodu jeho prodlení, povinnost uhradit smluvní pokutu z prodlení dle Smlouvy, ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, která činí do dne podání žaloby v této věci , částka, . Smluvní pokuta je požadována z částky dosud dlužné jistiny úvěru , částka, , žalovaný , částka, uhradil.3. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, , zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Postoupení pohledávky soud posoudil podle ustanovení § 1879 a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.4. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) poskytl žalovanému částku , částka, dne , datum, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla řádně prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz smlouvu o úvěru (se smluvními podmínkami), předsmluvní formulář; z těchto důkazů však nevyplynuly žádné skutečnosti, vedoucí k závěru o jakémkoli prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nezjišťoval řádně poměry žalovaného, a vůbec je neprověřoval. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.6. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Aktivní legitimace žalobce jako věřitele je prokázána smlouvami o postoupen pohledávky z původního úvěrujícího až na žalobce (beze změny obsahu závazku žalované). Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud vrátil žalobci , částka, , je povinen vydat žalobci zbylé bezdůvodné obohacení, tedy , částka, . Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne , datum, ). Ohledně zbylých požadovaných částek – zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do , datum, , a dále ohledně smluvní pokuty ve výši , částka, – soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dne , datum, (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení).8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že nenáleží žádnému z účastníků, pro poměrně převažující úspěch žalovaného ve věci, kterému však s řízením náklady nevznikly.9. Nedoplatek soudního poplatku ve výši , částka, (výrok IV.) žalobkyni vznikl v důsledku nevydání elektronického platebního rozkazu z důvodu nutnosti posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného a tedy nutnosti nařízení soudního jednání ve věci; proto je třeba, aby žalobkyně v souladu s položkou 2 bod 2. - ve spojení s položkou 1 bod 1. písm. a) – Sazebník