12 C 36/2026-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku , částka, s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení), a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku , částka, za sjednaný úrok a poplatky za vybrané služby. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, neuhradil však ničeho. Žalobci tak dosud dluží, i smluvní pokutu, kterou se zavázal platit pro případ prodlení, a to přes výzvy k úhradě. Žalobce je legitimován k podání žaloby, když nárok vůči žalovanému na něj přešel smlouvou o postoupení pohledávky.2. Žalovaný se věci nevyjádřil, ničeho neuvedl, k jednání soudu, ač řádně předvolán, se nedostavil.3. Soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalobcem – smlouva o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , doklad o vyplacení úvěru , datum, , zesplatnění úvěru, smlouva o postoupení pohledávek s přílohou, seznam postoupených pohledávek, předžalobní upomínka a potvrzení o podání doporučené zásilky, scan OP žalovaného -– a po jejich zhodnocení podle § 132 o.s.ř. soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr, který poskytl v celkové výši , částka, téhož dne, , datum, , bankovním převodem. Před poskytnutím úvěru prověřil žalobce úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvním úrokem 40 % měsíčně, v kapitalizované výši , částka, , neboť úvěr měl být dle smlouvy splacen do , datum, . Žalovaný však úvěr nesplácel, ačkoliv měl úvěr s úrokem vrátit v dohodnutých pravidelných měsíčních splátkách – neuhradil však ani jedinou. Žalobce proto úvěr zesplatnil k , datum, , naúčtoval žalovanému za prodlení smluvní pokutu , částka, a požádal o okamžité vrácení dlužné poskytnuté jistiny , částka, a zaplaceného sjednaného úroku , částka, . Uvedené částky – celkem , částka, , tedy nárok uplatněný žalobou v této věci - žalovaný přes upomínání neuhradil žalobci ani zčásti, proto jsou předmětem žaloby. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti, žalobce předložil smlouvu a scan občanského průkazu žalovaného. Z těchto listin žádné skutečnosti o majetkových poměrech, pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, či jiných zdrojích pro splácení úvěru, nevyplývají. Ze žalobcem předložené smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek, vyplývá, že dne , datum, žalobce jako postupitel postoupil žalovanou pohledávku společnosti , právnická osoba, . IČ: , IČO, , sídlem , adresa, , jako postupníkovi.4. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879, podle něhož věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1886 odst. 2 vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník namítat proti ní své vzájemné pohledávky, jež má vůči postupiteli, nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, zákona č. 257/2016 Sb. Podle § 86 odst. 1 a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, avšak podle názoru soudu tak neučinil řádně, protože nezjistil žádné konkrétní majetkové poměry žalovaného a ani je neověřil. Žalobce proto nemohl dojít ke – správnému - závěru, že žalovaný bude poskytnutých , částka, se smluvním úrokem , částka, schopen žalobci vrátit. Jelikož však žalovaný částku , částka, skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.7. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je povinen vydat žalobci stále celou skutečně poskytnutou částku , částka, . Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo podle obsahu soudního spisu dne , datum, ). Ohledně zbylých požadovaných částek – , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a ohledně smluvní pokuty ve výši , částka, – soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dne , datum, (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení). Pokud jde o žalobcem prokázané postoupení pohledávky za žalovaným postupníkovi, soud vycházel ze znění shora citovaného § 1886 odst. 2,