5 C 379/2025-62 — Okresní soud v Benešově

1. Dne , datum, podala žalobkyně proti žalovanému žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne , datum, smlouvu o úvěru, jejíž součástí byly i obchodní podmínky a ceník. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši , částka, , který byl oprávněný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni úrok ve výši 9,90% p. a., poplatek za správu a vedení kartového účtu, případně další platby z úkony dle sazebníku. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit tak, že vždy uhradí 3,2 % z částky čerpaného a nesplaceného úvěru a 100 % částky úroků z úvěru a poplatků za daný měsíc. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne , datum, postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný tak žalobkyni dluží nesplacenou jistinu ve výši , částka, , dlužné poplatky ve výši , částka, , úrok z prodlení ve výši , částka, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a úrok z úvěru ve výši , částka, kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky. Žalobce dále požaduje úrok z úvěru ve výši 9,90% p.a. z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12% p.a. z dlužné jistiny do zaplacení. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný celkem na předmětný úvěr uhradil , částka, . Na zaslanou předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, vzal za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , podepsala dne , datum, smlouvu o úvěru s žalovaným na částku , částka, s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit jistinu společně s úroky a poplatky ve stanovené výši. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Smluvní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a oznámení o úrokových sazbách (ze smlouvy o úvěru včetně smluvních a obchodních podmínek a oznámení o úrokových sazbách). Současně s podpisem smlouvy o úvěru žalovaný požádal také o zřízení kartového účtu a o zřízení kreditní karty (z žádosti o zřízení kartového účtu a karty ze dne , datum, ). Žalovaný úvěr čerpal celkem ve výši , částka, . Žalovaný na daný úvěr uhradil celkem částku , částka, (z transakční historie, z výpisu plateb). Právní předchůdkyně úvěr zesplatnila z důvodu, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas a své povinnosti ze smlouvy neplnil ani po výzvě. K zesplatnění došlo dne , datum, (z poslední výzvě k úhradě, z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, ). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne , datum, k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (z předžalobní upomínky včetně podacího archu). Ohledně úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy zatížen jinými úvěry (konkrétně 7) a celkové měsíční splátky činily , částka, . Ohledně příjmů a dalších výdajů nebylo předloženo nic (z posouzení klienta, z žádosti o poskytnutí úvěru).4. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).5. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 87 odst. 2 ZoSÚ platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 87 odst. 3 ZoSÚ pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalovaného daný úvěr splatit. K této neplatnosti přitom soud přihlédl z úřední povinnosti.11. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení včetně ustálené judikatury na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému reálně částku , částka, , a to na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání, ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec. Tím bylo zřejmě dovozeno, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na úvěr. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zji