5 C 57/2026-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že po prověření úvěruschopnosti dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , přičemž ten měl tento úvěr splatit v měsíčních splátkách v minimální výši , částka, . Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, dostal se do prodlení s uhrazením splátky ze dne , datum, , zaslala mu žalobkyně dvě výzvy k plnění o to dne , datum, a , datum, . Ani na základě upomínek však žalovaný svůj dluh nesplatil. Dne , datum, došlo ke zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně žalovanému zaslala dne , datum, předžalobní výzvu, z ústního jednání se omluvila.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše , částka, , a kterou se žalovaný zavázal splatit úvěr spolu s úroky a poplatky v nejvíce 72 měsících od okamžiku posledního čerpání v minimální výši měsíční splátky , částka, . Žalovanému byla vyplacena částka , částka, dne , datum, (z předsmluvní dokumentace, ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z potvrzení o vyplacení a zaplacení verifikační platby). Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, proto ho žalobkyně opakovaně upomínala k úhradě a upozorňovala ho na možnost zesplatnění, a to vše emailem a dopisy. Žalovaný nereagoval a žalobkyně tak celý úvěr zesplatnila dopisem ze dne , datum, . V tomto dopise se nacházela také předžalobní upomínka (z upomínek-dopisy a emaily, z oznámení o zesplatnění včetně předžalobní výzvy, z podacího archu).Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně předložila pouze přílohu smlouvy o úvěru. Z této přílohy se mj. podává, že žalovaný prohlásil příjem , částka, , žalobkyně nalezla příjem , částka, . Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný není v insolvenci, není proti němu vedena aktivní exekuce, neměl další finanční závazky, v interní databázi žalobkyně nebylo zjištěno nic negativního. Výdaje žalobce byly spočítány na , částka, (z přílohy č. , hodnota, smlouvy o poskytnutí úvěru). Dokumenty, na základě kterých žalobkyně přílohu vypracovala, nebyly soudu předloženy.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“).Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumání úvěruschopnosti tvrdila, nepředložila pro to však dostatečné důkazy.Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V průběhu řízení nebyla uváděna žádná tvrzení, ani předloženy důkazy ohledně toho, kolik žalovaný žalobkyni uhradil, a proto nelze zjistit výši jeho případného bezdůvodného obohacení. Tím, že se po provedeném dokazování tvrzení v žalobě ukázala být nedostatečná, nedostála žalobkyně svým procesním povinnostem dle § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. a zároveň tím, že se nedostavila k jednání soudu ve věci, se zbavila možnosti být soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy. Soud na základě uvedeného tudíž žalobu v plném rozsahu zamítl.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.