8 C 414/2025-50 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (z toho částka , částka, představovala nesplacenou část jistiny a částka , částka, úvěrové poplatky) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem , částka, , nekapitalizovaným smluvním úrokem z nesplacené části jistiny , částka, při úrokové sazbě 10,5 % ročně za období od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení , částka, a nekapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z nesplacené části jistiny , částka, při úrokové sazbě 12 % ročně za období od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v částce , částka, a žalovaný se úvěr zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 10,50 % ročně v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Ještě před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to vyhodnocením informací z bankovních, nebankovních a ostatních registrů. Příjem žalovaného vyhodnotila na základě výpisu z účtu žalovaného, konkrétně podle příchozích příjmů na účet žalovaného od jeho zaměstnavatele ve výši , částka, a ostatních příjmů ve výši , částka, jako příjmů rodinného příslušníka. Výdaje žalovaného ověřila porovnáním žalovaným deklarované částky s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat , právnická osoba, , přičemž k ověření výdajů měla k dispozici i výpisy z účtu žalovaného za období 3 měsíců před poskytnutím úvěru, na základě tohoto vycházela z výdajů žalovaného v částce , částka, (z toho , částka, ostatní výdaje na pojištění, , částka, výdaje na bydlení, , částka, životní minimum a , částka, výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů). Žalovaný na úvěr uhradil celkem pouze , částka, .2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednáním soudu se bez omluvy nedostavil.3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, listinu s nadpisem „smlouva o úvěru registrační číslo , hodnota, “, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 10,5 % ročně v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Kromě uvedeného byl žalovaný povinen platit sjednané pojistné, a to ve výši , částka, měsíčně. Z historického výpisu z účtu a dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně skutečně dne , datum, poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši , částka, .4. Ze zesplatnění úvěru včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dopisem ze dne , datum, informovala o jeho povinnosti zaplatit jí v příslušné lhůtě dlužnou částku , částka, , a že neučiní-li tak, že bude požadovat zaplacení celé vyčerpané jistiny najednou. Dopis byl zaslán prostřednictvím osoby , právnická osoba, .5. Z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že k úhradě celkové dlužné částky , částka, byl žalovaný písemně vyzván zástupcem žalobkyně, a to dopisem ze dne , datum, zaslaným prostřednictvím osoby , právnická osoba, .6. Z návrhu na poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný žalobkyni deklaroval před poskytnutím peněžních prostředků, že je vlastník domu/bytu, je ženatý, zaměstnaný na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem , částka, , má jedno dítě ve věku do 10 let, náklady na bydlení , částka, měsíčně, výdaje domácnosti , částka, měsíčně a ostatní výdaje , částka, měsíčně. Z odpovědi z externího registru soud zjistil, že žalovaný splácí jiné dva úvěry, při měsíčních splátkách , částka, a , částka, . Ze sdělení ÚP soud zjistil, že osobě , jméno FO, bylo dopisem ze dne , datum, sděleno, že rodičovský příspěvek se jí zvyšuje automaticky na částku , částka, .7. Z prohlášení o zdravotním stavu, standardních informací o spotřebitelském úvěru, sazebníku, úvěrových podmínek, všeobecných podmínek a oznámení o úrokových sazbách soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.8. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně, byť určitou snahu nepochybně měla, jelikož v doplnění žaloby zobrazila mimo jiné dílčí útržky z výpisů z bankovního účtu (zřejmě žalovaného) z období několika měsíců před poskytnutím úvěru. Kompletní výpisy z bankovního účtu žalovaného však soudu nepředložila, přičemž z útržků žalobkyní uváděných ve vztahu k příjmům žalovaného šel dovodit pouze poměrně nízký příjem žalovaného ve výši , částka, měsíčně (příchozí platby od , právnická osoba, odpovídaly tvrzení žalovaného v návrhu na poskytnutí úvěru o výši jeho příjmu a zaměstnavateli) s tím, že po část období před poskytnutím úvěru byla žalovanému od ČSSZ vyplácena „nemocenská“, jiné další příjmy žalovaného dovodit nešly, neboť důvod příchozích plateb od fyzických osob, ani při porovnání skutkových okolností zjištěných při dokazování, zřejmý nebyl. Nebylo tedy možné zjistit, zda zmíněné další příchozí platby představovaly příjmy, které se měly v budoucnu opakovat či šlo příkladem o nějaké zápůjčky. Útržky ž