8 C 52/2026-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit jí částku , částka, (z toho částka , částka, představovala nesplacenou jistinu, částka , částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru a částka , částka, poplatek za službu „presto“) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi ní a žalovaným dne , datum, , jelikož žalovaný poskytnutý úvěr ve výši , částka, nesplácel včas. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků listinu s nadpisem „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, na základě které mohl žalovaný od žalobkyně obdržet do , datum, peněžní prostředky až do výše , částka, , a to postupně i opakovaně. Žalovaný měl obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek. Žalobkyně dne , datum, převedla na bankovní účet žalovaného částku , částka, , načež ho dne , datum, prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce , částka, . Později žalovaného vyzvala k úhradě částky , částka, ještě prostřednictvím upomínky zaslané prostřednictvím osoby , právnická osoba, . Žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalovanému pracovala s informacemi, že žalovaný má průměrný čistý příjem v částce , částka, měsíčně a měsíční výdaje v částce , částka, na bydlení, v částce , částka, na půjčky, v částce , částka, na nezbytné výdaje a v částce , částka, na zbytné výdaje. Žalovaný žalobkyni dále deklaroval, že bydlí ve společné domácnosti o celkovém počtu 4 osob.Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 1958 odst. 2, § 1968 odst. 1 věty první, § 1970, § 2395, a § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a podle § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a odst. 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala dostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalovaného nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Kromě toho žalobkyně věděla o výdajích žalovaného ve výši , částka, měsíčně, které vynakládal již před poskytnutím tohoto úvěru na splátky jiných půjček, tato skutečnost tak pro ni měla být dostatečným impulzem, aby příjmy a výdaje žalovaného prověřila o to důkladněji.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému jako jistinu , částka, , a jelikož žalovaný žalobkyni dosud uhradil pouze , částka, (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat jí zbylou část jistiny v částce , částka, . Nadto lze uvést, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že žalobkyni plnil jinak, případně aby vyvrátil tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaný se nicméně svou pasivitou v řízení sám zbavil práva být soudem poučen podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky , částka, , a to ode dne následujícího po doručení návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovanému (v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu, vrácení zbylé části poskytnuté jistiny, před tímto datem) do dne zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení obdobný. Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z jejího příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, tedy na jedné straně z příslušenství žalobkyní požadovaného a na druhé straně z příslušenství soudem přiznaného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).