10 C 370/2020 — Okresní soud v Berouně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2.6.2020 domáhala zaplacení částky 1 518 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 13.10.2019 cestoval na lince [číslo] veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní. Při provedené přepravní kontrole se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovanému proto vznikla povinnost uhradit jízdné ve výši 18 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení ve výši 10% ročně od 23.11.2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě ve lhůtě nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Žalovaný dne 13. 10. 2019 v 7:56 hodin cestoval dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob – trolejbusem, linkou 16, provozovanou žalobkyní, kdy jízdné činilo 18 Kč (viz. ceník jízdného žalobkyně). Žalobkyně provedla přepravní kontrolu prostřednictvím kontrolora, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán Záznam o přepravní kontrole [číslo] Hlášení o provedené přepravní kontrole [číslo] (viz. Záznam o přepravní kontrole [číslo] Hlášení o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 14. 10. 2019). Žalovanému tím vznikla povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému ve výši stanovené ve Smluvních přepravních podmínkách Plzeňských městských podniků, a.s., a to čl. 4 bod 8 a 12, a ve Výňatku z Ceníku, jejíž splatnost nastala nejpozději 40. kalendářním dnem po provedení přepravní kontroly. Přirážka činila 1 500 Kč, přičemž žalovaný měl možnost zaplatit přirážku na místě ve snížené výši 500 Kč nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 21. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 700 Kč nebo v doplatkové pokladně žalobkyně nejpozději 40. kalendářní den ode dne uložení přirážky ve snížené výši 1 000 Kč (viz. Smluvní přepravní podmínky, Informace pro cestující, Výňatek z Ceníku). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 9. 3. 2020 (viz. Předžalobní výzva k plnění ze dne 9. 3. 2020, Potvrzení o odeslání písemnosti). Vzhledem k tomu, že žalovaný pohledávku ani přes výzvy neuhradil ničeho, požaduje žalobkyně z dlužné jistiny zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Ustanovení § 37 odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb. o drahách, v tehdy platném znění, stanoví podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, přepravní řády. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Co se rozumí jízdním dokladem, náležitostí jízdních dokladů a posuzování jejich platnosti stanoví § 4, 5 a 6 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. V daném případě bylo prokázáno, že žalovaný cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní, tedy využíval plnění přepravní smlouvy uzavřené podle § 2550 a násl. zákona č. 859/2012 Sb., občanský zákoník, avšak povinnost prokázat se kontrolorovi platným jízdním dokladem nesplnil. Povinnost k zaplacení jízdného ve výši 18 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč mu byla uložena po právu. Soud proto žalobě zcela vyhověl tak, jak uvedeno ve výroku I. Kromě nároku na jistinu pohledávky vzniklo žalobkyni též právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.