13 C 48/2021 — Okresní soud v Berouně

1 Žalobci se podáním ze dne 21.10.2016 domáhají úhrady škod vzniklých nesprávným rozhodnutím paní soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] v řízení o majetkovém vyrovnání 5 C 34/2011 a [soudci] v případu odvolacího řízení 23 Co 379/2013. Současně žalobci požádali soud o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. 2 Usnesením soudu č.j. 23 Nc 614/2016-28 ze dne 12.12.2016 bylo [celé jméno žalobkyně] přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 12/2017-84 ze dne 31.3.2017 bylo usnesení zdejšího soudu změněno, a to tak, že zástupcem žalobkyně se neustavuje JUDr. [jméno] [příjmení]. Odvolání [celé jméno žalobce] se odmítá. Mgr. [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednání a rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 23 Nc 614/2016. Proti rozsudku odvolacího soudu podali podatelé dovolání. Usnesením č.j. 30 Cdo 3271/2020-502 ze dne 2.12.2020 bylo řízení o dovolání proti výroku III usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31.3.2017, č.j. 23 Co 12/2017-84 zastaveno. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. 3 Usnesením soudu č.j. 23 Nc 614/2016-30 ze dne 12.12.2016 nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů. Usnesením Krajského soudu v Praze č.j. 23 Co 13/2017-88 ze dne 31.3.2017 bylo usnesení zdejšího soudu změněno a to tak, že žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu jedné třetiny a ustanovuje se mu zástupce z řad advokátů. Soudkyně Mgr. [jméno] [příjmení] není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 23 Nc 614/2016. 4 Žalobci ve věci podali řadu obsáhlých nejasných podání, ve kterých mimo jiné namítají podjatost soudců zdejšího soudu a soudců Krajského soudu v Praze. Zdejší soud pak žalobce usnesením č.j. 23 Nc 614/2016-547 ze dne 2.2.2021 vyzval k odstranění vad podání. 5 Z podané žaloby žalobců není zřejmé, čeho se žalobci po žalovaných domáhají z čeho vychází jim způsobená škoda. Podání žalobců jsou sice obsáhlá, ale natolik nesrozumitelná, že z nich nelze vůbec seznat, co jimi žalobci vlastně sledují. 6 Soud dospěl k závěru, že podanou žalobu nelze projednat, a to pro zjevné zneužití práva na přístup k soudu žalobci. 7 Princip zákazu zneužití práva (vyjádřený výslovně v § 8 občanského zákoníku a § 2 o. s. ř.) patří mezi nejvýznamnější zásady právní a představuje limity uplatňování práv (včetně práv základních). Jak případně uvádí důvodová zpráva k občanskému zákoníku:„ Individualistické pojetí soukromého práva má své limity, které nejobecněji vyjadřuje kritérium svobody jednotlivce, neboť svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Toto kritérium se projevuje i v tom, že nemálo právních řádů bere zřetel na případy, kdy se osoba chová tak, že vykonává subjektivní právo jen zdánlivě; totiž tak, že dovolávajíc se formy, koná za účelem dosažení nedovoleného výsledku. Zneužití práva (abusus iuris) je tak pojato jako reprobované chování a jeho obecný zákaz jako jedna z vůdčích právních zásad, která nalezla své výslovné vyjádření v řadě občanských kodexů (§ 226, 242 a 826 německého, čl. 2 švýcarského, čl. 11 až 15 třetí knihy nizozemského, čl. 7 španělského, čl. 334 portugalského, čl. 7 québeckého atd.), které se v závěru 19. a v průběhu 20. století přiklonily k sociální koncepci subjektivních práv a jejich výkonu“. Zneužití práva nepředstavuje jeho výkon, resp. je výkonem práva pouze zdánlivě. Jinými slovy, pokud některá osoba uplatňuje své právo způsobem, který slouží toliko ke způsobení újmě osoby druhé (např. k její šikaně, jejímu pronásledování apod.), pak se nejedná o výkon práva, který požívá i ústavní ochrany, ale naopak o jeho zneužití, které je zapovězeno a kterému nelze ochranu poskytnout. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento postup připadá v úvahu spíše výjimečně, tedy pro případy, kdy je zřejmé, že jednání daného člověka jiný charakter než zneužití práva nemá. 8 Výše uvedená limitace se dotýká všech pozitivních práv (tj. práv, která chrání právo člověka něco činit), tedy i práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V případě, že ze žaloby je zřejmé, že nepředstavuje nástroj ochrany (byť domnělého) práva žalobce, ale toliko nástroj šikany žalovaného, nelze takovou žalobu věcně projednat a řízení musí být zastaveno, jelikož pro jeho vedení není splněna jedna z podmínek, kterou je právě absence zjevného zneužití práva – uplatnění konceptu zákazu zneužití práva v právu procesním potvrdil i Ústavní soud ČR např. ve svém nálezu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12. K tomu soud zdůrazňuje, že takový postup soudu je postupem zcela výjimečným, určeným pro případy, kdy je zneužití práva zcela zjevné a nemohou o něm být rozumné pochybnosti. 9 V případě žalobců je soudu z úřední činnosti známo, že v průběhu posledních let podali několik desítek žalob a trestních oznámení podobného obsahu (většinu podal samostatně žalobce a), v některých je podali oba žalobci), namířených povětšinou proti soudcům a zaměstnancům zdejšího soudu, případně i proti dalším osobám, které s jeho případy přišly do styku (např. proti soudcům odvolacího soudu nebo Ústavního soudu ČR). Tyto žaloby (jakou je i žaloba v projednávané věci) však trpí přes svou rozsáhlost zásadními vadami, které znemožňují jejich věcné projednání. Jde o texty, ve kterých je výčet ustavení trestního zákoníku, které měli žalovaní porušit (aniž by však bylo jakkoliv zřejmé, jakým způsobem tak měli učinit), doplněn o zmatenou rekapitulaci dosavadních řízení žalobce a bez nadsázky lze říci, že žaloby jako celek nedávají žádného smyslu, kromě toho, že z nich je patrná nespokojenost žalobců s tím, jakým způsobem zdejší soud (a stejně tak soudy a orgány další) v jejich věcech postupuje. 10 Soud po prostudování žaloby a zvážení kontextu celé věci (zejména dalších obdobných žalob napadlých zdejšímu soudu) dospěl k závěru, že z žaloby nelze ani náznakem seznat, že by mělo být žalovanými nějakým způsobem zasaženo do práv žalobců. Z kontextu věci tak nelze než konstatovat, že žaloba v projednávané věci je pouze součástí systematické šikany žalobců vůči zejména pracovníkům zdejšího soudu, které bez jakéhokoliv rozumného důvodu„ bombardují“ trestními oznámeními a žalobami. Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že žaloba v projednávané věci není vedenou snahou žalobců o ochranu svých práv, ale je zcela zjevným zneužitím práva a součástí jejich šikanózního postupu vůči (zejména, ale nikoliv výhradně) pracovníkům zdejšího soudu. 11 Soud se pak v neposlední řadě odkazuje i na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 223/2019-56 ze dne 11.9.2019. 12 Protože soud dospěl k závěru, že podaná žaloba představuje zjevné zneužití práva na přístup soudu, postupoval podle § 104 odst. 1 o. s. ř., jelikož skutečnost, že se jedná o zjevné zneužití práva, představuje nedostatek podmínek řízení, který z povahy věci není odstranitelný (viz bod 4 usnesení). S ohledem na výše uvedené již soud pro nadbytečnost nerozhodoval o návrzích na osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce. 13 Nad rámec nutného odůvodnění soud zdůrazňuje, že výše uvedené závěry v žádném případě neznamenají, že by se žalobci nemohli u soudu domáhat ochrany svých práv, ale pouze to, že žalobci nemohou učinit soud nástrojem svévolné šikany ostatních lidí. 14 O nákladech řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, podle kterého bylo-li řízení zastaveno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.