6 C 69/2021-11 — Okresní soud v Berouně

1. Podaným návrhem se manžel domáhal rozvodu svého manželství, které s manželkou uzavřel dne [datum] před Městským úřadem v Kyjově. Uvedl, že se u obou jedná o manželství první, z něhož se dosud nenarodily žádné děti. Před cca 1,5 rokem pak bylo do té doby spokojené manželské soužití narušenou nevěrou na straně manželky, jež se negativně odrazila v dalším fungování manželství. Manžel proto nadále považuje manželství za trvale rozvrácené a má za to, že ani jeden z účastníků neuvažuje o možnosti obnovení soužití. Manželství jako již jen ryze formální sazek tedy nadále neplní svou funkci, a proto manžel požadoval jeho ukončení rozvodem. 2. Manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila, byť se s tvrzeními manžela zcela neztotožňovala a o trvalém manželském rozvratu nebyla vnitřně přesvědčena. Jelikož však manžel dal jednoznačně najevo svou vůli v tomto svazku nadále nesetrvávat, k rozvodu manželství přivolila. 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z předloženého oddacího listu účastníků vydaného Městským úřadem Králův Dvůr dne 23. 7. 2019, jakož i z účastnického výslechu manželů a z jejich shodných tvrzení soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Městským úřadem v Kyjově. U obou se jedná o manželství první, z něhož se nenarodily žádné děti. Manželé ukončili své společné soužití, byť doposud sdílejí společné bydliště a podílejí se na hrazení nezbytných nákladů. Oba pak shodně spatřují příčinu rozvratu svého manželství ve vzájemném citovém odcizení a ve ztrátě důvěry. 4. Podle ustanovení § 755 odst. 1 a § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 5. Dle ustanovení § 758 citovaného zákona manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 6. Po zhodnocení shora provedených důkazů, kdy soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), za svá skutková zjištění i shodná tvrzení účastníků, dospěl k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro rozvod manželství ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení § 755 a 756 občanského zákoníku, neboť manželství účastníků, které trvalo více než pět let a zůstalo bezdětné, je s ohledem na jednoznačný a nezvratný nezájem manžela na obnovení společného soužití a ukončení manželského soužití jen ryze formálním svazkem a neplní žádnou ze svých zákonem předpokládaných funkcí. Účastníci se shodli na tom, že příčinou hlubokého a trvalého rozvratu jejich manželství bylo vzájemné citové odcizení a ztráta důvěry. S ohledem na tyto skutečnosti je tedy zřejmé, že ve vztahu účastníků lze za daného stavu věcí jen stěží očekávat možnost obnovení manželského soužití, chybí-li k tomu vůle obou stran. Soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků podle shora citovaných zákonných ustanovení rozvedl tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. 7. O nákladech řízení pak soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, přičemž zároveň nebyly shledány žádné takové okolnosti případu, které by byť i částečné přiznání náhrady těchto nákladů odůvodňovaly.