18 C 184/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Návrhem ze dne 20. 7. 2021 se manžel domáhal rozvodu manželství. Uvedl, že s manželkou spolu nežijí od května roku 2020 ve společné domácnosti. Manželství považuje za rozvrácené a vylučuje možnost obnovení manželského soužití. 2. Soud v řízení zjistil tento skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 24. 10. 1997 před Městskou částí [obec a číslo]. U manžela se jednalo o manželství prvé, u manželky o manželství druhé (viz. Oddací list). Oba jsou občany České republiky a z tohoto manželství se narodil syn (viz. Výpis z centrální evidence obyvatel obou manželů), který je již zletilý. 3. Manžel před soudem uvedl, že na rozvodu trvá. Je pravda, že se s manželkou brali roku 1997 z lásky a roku 2001 se jim narodil syn. Jejich vztah se dal považovat za harmonický do přelomu let 2010 a 2011. U manželky se v té době začaly projevovat výkyvy nálad související s jejím zdravotním stavem a manželé začali mít vážnější problémy v komunikaci, kdy poslední tři roky manželství spolu již manželé nekomunikovali vůbec, nebyli schopni nalézt společná témata. Manžel uvedl, že má za to, že za problémy do značné míry může onemocnění manželky, které s sebou přinášelo celou řadu problémů právě i ve schopnosti vzájemné komunikace a konstruktivního řešení problémů. V roce 2019 manželé podstoupili párovou terapii, avšak po čtyřech sezeních ji manžel ukončil, neboť mu nevyhovoval způsob, jakým byla vedena, měl pocit, že nedostal prostor k vyjádření svých pocitů a svého pohledu na společné soužití a problémy, a že tedy terapie není vedena směrem k obnovení manželské důvěry. V roce 2020 pak již manžel nebyl ochoten do manželství investovat další energii a odstěhoval se ze společné domácnosti. K postoji manželky k rozvodu jejich manželství uvedl, že když jí sdělil, že s ohledem na jejich situaci hodlá požádat o rozvod jejich manželství, tak na to žádným způsobem nereagovala. V květnu 2020 se manžel odstěhoval i s již zletilým synem do bytu v [obec], ve kterém bydlí dodnes i s novou partnerkou, o které manželka ví. V současné době s manželkou komunikuje prostřednictvím e-mailu či SMS, a to zejména ohledně vypořádání SJM či pokud manželka potřebuje nějakou výpomoc. Je pravda, že manželka se v jednom e-mailu zmínila, že ji mrzí, jakým způsobem jejich manželství skončilo, avšak neudělala nic, co by směřovalo k jeho zachování. Dále manžel uvedl, že s manželkou hospodaří nejméně od května 2020 zcela samostatně, manželka hradí náklady na svoji obživu a náklady na provoz domu, v němž bydlí, tedy domu, který je v SJM účastníků. S manželkou se naposledy fyzicky viděl v listopadu 2021 před jejím nástupem na druhou operaci. Uvedl, že má za to, že jich manželství je hluboce a trvale rozvrácené, o čemž mimo jiné svědčí i to, že manželé žijí již téměř 2 roky odděleně, nemá zájem na obnovení manželského soužití, a to i s ohledem na to, že navázal nový partnerský vztah. 4. Manželka před soudem uvedla, že s rozvodem manželství nesouhlasí, neboť podle ní nebyly vyčerpány veškeré možnosti pro zachování manželství. Uvedla, že po uzavření manželství se po vzájemné dohodě manželů věnovala výhradně rodině, výchově dětí (tj. i z předchozího manželství) a zajištění chodu domácnosti, neboť manželovo zaměstnání bylo značně časově náročné, měl služby a pohotovosti, v rámci nichž nečekaně odjížděl v kteroukoliv denní dobu a v kterýkoliv den v týdnu za pracovními povinnostmi. Zaměstnání manžela se tak musel přizpůsobit chod celé rodiny a ona tak musela být tím, kdo zajišťoval běžný a pravidelný chod rodiny, popřípadě musela být k dispozici, pokud by byl manžel odvolán za pracovními povinnostmi. Této situaci pak uzpůsobila celý svůj život a vzdala se své pracovní kariéry. Je pravdou, že se u ní projevilo závažné onemocnění, a to jako reakce na dlouhodobé vyšetřování obou manželů v souvislosti s jejich ekologickými aktivitami a zároveň jako reakce na stresovou práci ve školství. Léčba trvala déle, než se na počátku předpokládalo. S manželem se snažila otevřeně komunikovat o svých pocitech a o otázkách týkajících se jejich společného soužití, kdy manžel na toto nereagoval, neboť je poměrně uzavřený, a tak od něj nedostávala žádnou zpětnou vazbu. O jeho problémech a obavách se dozvěděla až zpětně a to nikoliv od něj, ale od společných známých. Uvedla, že považovala manželství v zásadě za spokojené, a to až do odchodu manžela ze společné domácnosti. Zpět za zlomovou situaci považuje stavbu ekologického domu, kdy tato zapříčinila větší neshody mezi manželi. Na jaře roku 2020 se pak manžel odstěhoval ze společné domácnosti a v podstatně do dnes neví, co bylo důvodem. Má za to, že jejich manželské soužití je možné obnovit, a to i přes aktuální nový partnerský vztah manžela, avšak je si vědoma toho, že bez aktivního přístupu manžela to reálně možné není. Má za to, že odchodem ze společné domácnosti ji manžel zradil, neřeší její finanční situaci, poukazovala na to, že vzhledem k tomu, že podřídila svůj profesní život chodu rodiny a umožnění pracovních aktivit manžela, dosahuje dnes nižšího příjmu a tím i nižšího budoucího důchodu, než za běžného chodu věcí. Rovněž tak úspory, penzijní spoření, směřovaly směrem k manželovi v nepoměrné výši než k ní. Na závěr manželka uvedla, že ačkoliv se sama rozvést nechce a manžela má stále ráda, nebude manžela držet v manželství násilím. 5. Právní hodnocení věci vychází ze zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Rozhodnutí o rozvodu manželství představuje změnu statusu osoby, a má tedy konstitutivní charakter, proto je třeba postupovat podle nové právní úpravy. 6. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 písm. b) citovaného zákona přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 7. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 8. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro rozvod manželství ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení § 755 o.z., tedy, že manželství účastníků je natolik trvale a hluboce rozvráceno, že nelze očekávat obnovení jejich společného soužití, jedná se pouze o ryze formální svazek, který neplní žádnou ze svých zákonem předpokládaných funkcí. Soudem nebyly zjištěny žádné okolnosti, svědčící pro zachování manželství. Manželé spolu od května roku 2020 nežijí ve společné domácnosti, neposkytují si fyzickou, morální ani finanční podporu. Manžel navázal nový partnerský vztah, který považuje za perspektivní a nemá zájem na obnovení manželského soužití. Soud posuzoval i to, zda manželka rozvodem neutrpí zvlášť závažnou újmu, avšak z dokazování takováto skutečnost nevyplynula. Manželé spolu nehospodaří od května 2020, manžel výslovně uvedl, že od té doby manželce ničím nepřispívá, a že provoz domu, v němž manželka zůstala bydlet, hradí celý ona. Za situace, kdy od května 2020 do března 2022 nebylo zahájeno žádné řízení, jímž by byla řešena finanční otázka manželů, např. žalobou na určení výživného pro nerozvedenou manželku, a ani jiným důkazem nebylo prokázáno, že by se manželka nebyla schopna živit sama, nemá soud existenci zvlášť závažné újmy manželky za prokázanou. Příčinou rozvratu manželství je dlouhodobá neschopnost vzájemné komunikace ze strany obou manželů, a včasné neřešení partnerských nedorozumění či nesouladů a představ o dalším společném životě. Na základě shora uvedeného, tedy soud rozhodl o podaném návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a manželství účastníků rozvedl. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z.ř.s., podle něhož v řízení ve věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení neshledal okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.