18 C 261/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 2. 8. 2022 se manžel domáhal rozvodu svého manželství. Uvedl, že zpočátku bylo manželství zcela bezproblémové, avšak postupem času vzájemné city manželů ochladly a názory manželů na společnou budoucnost se lišily. S manželkou spolu nehospodaří a nežijí spolu jako manželé od roku 2020, a tak nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželství považuje za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a vylučuje možnost obnovení manželského soužití. Z manželství se narodily dvě již zletilé dcery. 2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila s tím, že s návrhem na rozvod manželství souhlasí, neboť v současné době skutečně nelze očekávat obnovení manželského soužití. Uvedla, že však odlišně nahlíží na příčinu rozvratu manželství, kdy má za to, že do fungujícího manželství začala zasahovat třetí osoba, která manžela odlákala a způsobila celou řadu rozkolů v rodině, a to jak mezi manželi, tak i mezi manželem a jejich společnými dětmi. 3. Soud v řízení zjistil tento skutkový stav. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 6. 10. 1995 před [stát. instituce]. U obou manželů se jednalo o manželství prvé (viz. Oddací list). Oba jsou občany České republiky a z tohoto manželství se narodily dvě již zletilé dcery. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa] (viz. Výpis z centrální evidence obyvatel obou manželů). 4. Manžel před soudem uvedl, že má za to, že příčinou rozvratu manželství není to, že navázal vztah s novou partnerkou. Nový partnerský vztah podle něho vznikl v důsledku jeho dlouhotrvající nespokojenosti s průběhem manželství. Manželé se brali ze vzájemné náklonnosti, ale manžel si časem uvědomil, že není v manželství spokojený. S ohledem na to, že manželé měli v té době ještě nezletilé děti, cítil manžel odpovědnost vůči nim a v manželství setrval. Podle manžela je pravdou, že manželské soužití neprovázely žádné důrazné výměny názorů či hádky apod. Ze strany manžela pak šlo v podstatě o tichou nespokojenost, kdy on měl jiné představy, které s ním však manželka nesdílela, a postupně tak v něm narůstalo přesvědčení, že si s manželkou nedovede představit společnou budoucnost. Měl za to, že se s manželkou opakovaně zkoušel hovořit o své nespokojenosti, snažil se o vyvolání dialogu, ale nebyl v tom úspěšný, neboť manželka byla v manželství spokojená. Příčinu jeho nespokojenosti v manželství, shledává v celkově rozdílném pohledu obou manželů na vzájemné soužití, fungování rodiny, trávní volného času, měli rozdílné přáteli. Měl tak za to, že v zásadě již dlouho žili jen vedle sebe. Uvedl, že nový partnerský vztah skutečně navázal, avšak až jako důsledek jeho dlouhodobé nespokojenosti v manželství a nenaplněnosti vztahu. S novou partnerkou je již 4 roky a založil s ní novou rodinu. Uvedl, že nám zájem na dalším trvání manželství. Rovněž poukázal na finanční transakce prováděné manželkou, které provádí bez dohody s ním, s nimiž nechce být spojován a za něž nechce být odpovědný. 5. Manželka před soudem uvedla, že se s manželem vzali po krátké známosti a že má za to, že jejich manželství fungovalo dlouho dobře, neboť manželství bylo klidné, harmonické, manželé neměli žádné podstatné problémy. Poukázal na to, že manželství zcela bezproblémově fungovalo 24 let. První manželský nesoulad začala manželka vnímat poté, co změnila zaměstnání. Domů se vracela fyzicky i psychicky vyčerpaná a v té době se začaly projevovat partnerské nesoulady, a to zejména v [anonymizováno] oblasti. Uvedla, že je pravda, že manžel byl nespokojený a že tehdy navrhoval určitou formu odborné pomoci, ale manželka předpokládala, že se časem věci samy srovnají. V tomto období manželka shledávala příčinu, proč si manžel začal hledat novou partnerku. Uvedla, že se nová manželova přítelkyně chovala agresivně, nerespektovala jejich rodinu, manželův čas trávený s dětmi, neustále manžela zasypávala telefonáty a SMS zprávami. Narušovala vztah mezi manželi navzájem i mezi dětmi a manželem. Situace pak vyvrcholila tím, že se manžel odstěhoval ze společné domácnosti, přesto manželé spolu ještě rok udržovali intimní kontakt. Manželka byla přesvědčena, že by k rozpadu manželství nedošlo, kdyby si manžel nenašel právě tuto konkrétní partnerku. Uvedla, že dnes je již zjevné, že k obnovení partnerského a rodinného soužití mezi účastníky nedojde. 6. Na závěr manželé shodně uvedli, že mají za to, že jejich manželství je trvale a hluboce rozvrácené s ohledem na to, že manžel opustil společnou domácnost, navázal nový vztah a založil novou rodinu. Za konečnou příčinu rozvratu manželství pak považují vzájemné citové ochlazení a rozdílné představy o společné budoucnosti. 7. Právní hodnocení věci vychází ze zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Podle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o.z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Rozhodnutí o rozvodu manželství představuje změnu statusu osoby, a má tedy konstitutivní charakter, proto je třeba postupovat podle nové právní úpravy. 8. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 písm. b) citovaného zákona přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 9. Podle ust. § 756 o.z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 10. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady pro rozvod manželství ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení § 755 o.z., tedy, že manželství účastníků je natolik trvale a hluboce rozvráceno, že nelze očekávat obnovení jejich společného soužití, jedná se pouze o ryze formální svazek, který neplní žádnou ze svých zákonem předpokládaných funkcí. V řízení bylo prokázáno, že manželé spolu od roku 2020 nežijí ve společné domácnosti, intimně se nestýkají a nehospodaří spolu. Manžel má v současné době novou partnerku, se kterou založil rodinu. Soudem tak nebyly v řízení zjištěny žádné okolnosti, svědčící pro zachování manželství. Děti narozené z tohoto manželství jsou již zletilé. Příčinou rozvratu manželství soud spatřuje v nedostačené oboustranné komunikaci o společné budoucnosti, o vzájemných potřebách vedoucích k naplnění vztahu na straně obou manželů, což vedlo k postupnému citové ochlazení nejprve ze strany manžela a v důsledku faktického rozpadu manželství i k citovému ochlazení ze strany manželky. Na základě shora uvedeného, tedy soud rozhodl o podaném návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a manželství účastníků rozvedl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 z.ř.s., podle něhož v řízení ve věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení neshledal okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovaly.