12 C 366/2025-95 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 874,67 Kč z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, kdy úvěrový rámec byl poskytnut vždy na dobu 1 roku. Žalovaný se dále zavázal uhradit bance poplatek, který činil ke dni podpisu smlouvy 2 000 Kč. Pro případ prodlení se splněním závazku byl žalovaný rovněž povinen uhradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Ke dni 30. 9. 2025 evidovala žalobkyně za žalovaným následkem poskytnutého a nesplaceného kontokorentního úvěru dluh v celkové výši 53 874,67 Kč. Žalovaný dluh neuhradil, ač byl žalobkyní opakovaně upozorněn.2. Ve věci je dán mezinárodní prvek, a to tím, že žalovaný je státním občanem Indie. Tím byla založena situace, která může vznést otázku mezinárodní soudní příslušnosti, jako podmínky řízení. Soud tak nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc (resp. mezinárodní příslušnost) soudu věc rozhodnout.3. Z registru obyvatel bylo zjištěno, že žalovaný je státním příslušníkem Indické republiky. V České republice má pak evidován pobyt na adrese , adresa, .4. Soud z úřední činnosti ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. EPR 23302/2025 zjistil, že žalovaný dne 18. 3. 2025 soudu sdělil, že ke dni 30. 1. 2025 se zdržoval v Indii, kde žije od konce roku 2022, konkrétně na adrese , adresa, .5. Soud dále z úřední činnosti zjistil, že žalovaný byl rovněž účastníkem řízení vedeného pod sp.zn. , spisová značka, , kdy v rámci tohoto řízení soud učinil dotaz na paní , jméno FO, , matku společných nezletilých dětí, ohledně pobytu žalovaného, která dne 7. 5. 2025 sdělila, že žalovaný se do České republiky trvale nevrátil, kdy jí poslední známou adresou je adresa , adresa, .6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je možné při řešení dané otázky aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, kdy dospěl k závěru, že nikoliv (dále jen „Nařízení“). Podle čl. 4 Nařízení platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 6 odst. 1 Nařízení platí, že nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a článků 24 a 25. Žalovaný nemá bydliště v České republice, přičemž se nejedná o výjimku uvedenou v čl. 6 odst. 1 Nařízení.7. Dále soud zkoumal, zda je mezi Českou republikou a Indií uzavřena dvoustranná smlouva, která by upravovala mezinárodní pravomoc soudů, kdy soud zjistil, že taková smlouva uzavřena není.8. Soud tak při posuzování otázky, zda je v dané věci dána jeho pravomoc rozhodnout vycházel ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, kdy dle § 6 odst. 1 citovaného zákona je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.9. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště.10. Podle § 103 o.s.ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).11. Podle § 104 odst. 1 o.s.ř. jde-li o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.12. Jak bylo uvedeno shora, žalovaný má v dané věci sice evidován platný pobyt na území České republiky, kdy se však fakticky, a to od roku 2022 zdržuje zpět ve své vlasti. Žalovaný pak uvedl konkrétní adresu, na které se zdržuje. Informace od žalovaného pak potvrdila rovněž matka společných nezletilých dětí. Soud tak nemá důvod pochybovat o tom, že žalovaný nemá své bydliště v České republice a ve věci tedy není dána pravomoc zdejšího soudu věc projednat a rozhodnout.13. Protože nedostatek pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu je neodstranitelnou překážkou řízení, nezbylo soudu než ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení v plném rozsahu zastavit (výrok ad I.).14. Výrok II je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.