16 C 248/2020-29 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne [datum] domáhal stanovení vyživovací povinnosti žalované jako své matce ve výši 1 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 12. 2020 s tím, že je studující a nemá dostatek finančních prostředků na zajištění své výživy, neboť opustil dětský domov ve [obec], bydlení mu zajišťuje sociální služba v [anonymizováno], kde činí náklady na ubytování 130 Kč za den. Rovněž podal žádost o dávky v hmotné nouzi, a to doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť v současné době nepracuje ani nepodniká. Nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a žije ve společné domácnosti s nezletilým [jméno] [příjmení], který navštěvuje základní školu. Žalovaná je vedena jako nezaměstnaná a na úřadu práce a přiznané dávky sociální podpory jí nepostačují ani na pokrytí základních potřeb. Výdaje na bydlení představují 5 000 Kč, náklady na elektřinu 1 500 Kč a dále platí synovi [jméno] náklady na stravu a běžné ošacení. Za této situace nemá finanční prostředky, aby platila synovi výživné. 3. Z rodného listu žalobce, z žaloby a písemného vyjádření žalované, ze zprávy ČSSZ - OSSZ Bruntál ze dnů 22. 12. 2020 a 15. 2. 2021, ze zprávy Střední odborné školy [obec] ze dne 21. 12. 2020, ze zpráv úřadu práce – pracoviště [obec] ze dnů 22. 12. 2020 a 17. 2. 2021 a ze zprávy Střední školy řemesel a Odborného učiliště [obec] ze dne 26. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná je matkou žalobce, který byl žákem Střední odborné školy [obec], příspěvková organizace se sídlem v [anonymizováno], v oboru zednické práce od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019. Jeho vzdělání bylo ukončeno z důvodu přestupu na odborné učiliště a praktickou školu [obec] [anonymizováno]. Ze zprávy této školy má soud za prokázané, že žalobce ukončil studium na této střední škole dne 1. 2. 2021 a to pro nezájem o studium. Žalobce není veden ke dni 22. 12. 2020 jako uchazeč o zaměstná na úřadě práce ČR. Žalované jsou vypláceny dávky státní sociální podpory, a to příspěvek na živobytí ve výší 1 208 Kč, případně 1 268 Kč a ve výši 700 Kč ve formě poukázky. Dále je žalované vyplácen příspěvek na bydlení ve výši od 3 453 Kč měsíčně do 5 953 Kč měsíčně a přídavky na dítě a příspěvek na mobilitu pro [jméno] [příjmení] ve výší 550 Kč a 910 Kč měsíčně. Žalobci byl vyplacen v listopadu a prosinci 2020 příspěvek na živobytí ve výši 3 860 Kč měsíčně dále mu byly vyplaceny v listopadu 2020 hotovost ve výši 1 000 Kč a dávky na bydlení ve výši 650 Kč a v prosinci 2020 ve výši 4 030 Kč. Žalobce nemá žádnou vyživovací povinnost. 4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 5. Po vyhodnocení skutkového stavu věci a aplikaci shora citovaného zákonného ustanovení dospěl soud k závěru, že žalovaný se nejméně od 1. 2. 2021 přestal soustavně připravovat na výkon budoucího povolání studiem a je schopen sám se živit. V těchto případech zákon stanoví, že oprávněné osobě výživné nenáleží. Jelikož žalovaný podal žalobu dne [datum], přicházelo by v úvahu určení výživného za období od 9. 12. 2020 do 31. 1. 2021. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaná se pohybuje na hranici životního minima, jejím jediným příjmem jsou dávky státní sociální podpory, má ve své péči jedno nezletilé dítě přičemž její finanční situace neumožňuje, aby hradila žalobci jakékoliv výživné, neboť by to zcela zásadním způsobem mohlo ovlivnit její stávající velmi tíživou finanční situaci. Rovněž lze konstatovat, že stanovení výživného v minimální částce za období 1,5 měsíce by nemohlo v žádném případě jakýmkoliv způsobem pozitivně ovlivnit majetkové poměry žalobce. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že žalobce, ačkoliv započal studium oboru, ve kterém se mohl pracovně uplatnit a dosahovat pravidelného příjmu, toto ukončil pouze z důvodu nezájmu. Tento postoj žalobce a v návaznosti na to i jeho nepříznivá finanční situace nemohou být řešeny stanovením výživného matce žalobce, která nemá podmínky pro placení výživného. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž přihlédl k tomu, že žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.