38 C 53/2023-97 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal cestovného, tedy náhrady jízdních nákladů, kdy vykonal celkem 6 jízd osobním vozidlem z [obec] do [anonymizováno] a zpět po 668 km ve dnech [anonymizováno 5 slov] a [datum] na cestovních náhradách tak požaduje uhradit částku 31.309 Kč. Dále požadoval původně stravné v celkové výši [částka], kdy následně u jednání soudu dne [datum] změnil žalobu tak, že požaduje tuto částku nikoli z důvodu stravného, ale z titulu neuhrazené mzdy, kdy mezi účastníky byla dohoda o mzdě ve výši 13 EUR za hodinu za první měsíc a následně 15 EUR za hodinu, přičemž v srpnu odpracoval žalobce pro žalovanou 104 hodin, což při 13 eur za hodinu činilo mzdu ve výši 1.352 EUR a vyplacena mu byla mzda ve výši 9.004 Kč při kurzu 24,66 Kč za euro tj. 365 EUR. Nárokuje tedy doplatit zbývající část mzdy ve výši 987 EUR. Za září pak odpracoval žalobce 176 hodin při částce 15 EUR za hodinu, 2.640 EUR činí mzda. Žalobci byla vyplacena mzda za září ve výši 15.143 Kč, při kurzu 24,47 Kč za euro činí 618 EUR. Zbývá tedy částka 2.022 EUR, z které však žalobce uplatňuje nedoplatek pouze ve výši 1.154 EUR. V říjnu odpracoval žalobce 144 hodin, při 15 EUR za hodinu činí 2.012 EUR mzda. Vyplacena mu byla mzda ve výší 15.087 Kč při kurzu 24,36 Kč za euro toto činí 619 EUR. Rozdíl mezi nárokem a vyplacenou částkou tak činí 1.393 EUR a žalobce požaduje doplatek pouze ve výši 525 EUR. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom směru, že žalobu neuznala. Jako nesporné uvedla, že žalovaná žalobce zaměstnávala a pracovní poměr byl ukončen. Dále poukazovala na to, že veškeré stravné bylo uhrazeno a také uvedla, že žalovaná sama zajišťovala pro své zaměstnance dopravu z místa sídla zaměstnavatele služebními vozy tranzit do místa výkonu práce a zpět. Žalobce tak nebyl oprávněn použít své osobní vozidlo k dopravě a jeho nárok není důvodný. Po změně žaloby se k nedoplatku na mzdě nevyjádřila. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav. Shodným tvrzením účastníků i na základě pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalobce byl zaměstnancem žalované na pozici pracovník na stavbě s místem výkonu v [země] případně podle zakázek objednavatele, kdy bylo dohodnuto možnost vyslat zaměstnance i na zahraniční pracovní cestu. Doba pracovního poměru byla určena od [datum] na dobu určitou do [datum] se zkušební dobou 3 měsíce. Mzda měla být stanovena pracovním výměrem. Mzdový výměr pak stanovil měsíční základní mzdu ve výši 17.900 Kč s možností prémií (mzdový výměr). Žalovaná dle výplatního lístku za srpen 2022 vyúčtovala žalobci mzdu ve výši 9.004 Kč čistého, při odpracování 104 hodin, za září 2022 při odpracování 176 hodin to byla čistá mzda ve výši 15.143 Kč, v říjnu 2022 při odpracování 134,15 hodin byla žalobci žalovanou vyplacena čistá mzda ve výši 15.087 Kč a v listopadu 2022 při odpracování 8 hodin byla vyplacena mzda ve výši 724 Kč (výplatní pásky). Z předložených zahraničních cestovních příkazů pak vyplývá, že pro cestu z [obec] do [obec] a dále do Německa bylo použito auto služební. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že v inzerátu na zaměstnání u žalované bylo uvedeno 13 EUR jako nástupní plat, pak se dohodli na 15 EUR čistého plus 2,5 eura [anonymizováno], což je něco jak zaměstnanecký fond, domluvili se na tom ústně a bylo to potvrzeno přes SMS zprávy. Dále uvedl, že mu bylo něco vypláceno v eurech a něco v korunách, neví, co přesně bylo vyplaceno – hotová mzda nebo diety. Zajišťoval si i vlastní oblečení až později mu dali kalhoty. Dále uvedl, že žalobce jezdil svým vozem z [obec] a pro svědka vždy zajel. Jezdili na stavbu do [anonymizováno] přes hraniční přechod [obec] a jednou nebo dvakrát jeli přes [příjmení] [jméno]. Nikdo je nevozil, nikdo jim nepřispíval na cestu ani jim nedali služební vozidlo. Poslali jen zprávu, kam se mají v Německu na stavbu dostavit a kdy. Na dopravě se s nimi nikdo nedomlouval až v Německu pak dali žalobci dodávku, aby rozvážel lidi po stavbách. Zaměstnavatel věděl, že žalobce jezdí svým vlastním vozidlem, jen v Německu mu dal firemní dodávku, aby rozvážel lidi na stavbu. Dále svědek uvedl, že cestovní příkazy, které mu poslali, neodpovídali tomu, jak jezdili. 4. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že žalovaná jako zaměstnavatel jej nalákala na určité částky, které pak nezaplatila. Za práce v Německu vždy něco zaplatili pod nějakým názvem, ale ta částka neodpovídala a ani jeden měsíc mu nebylo vyplaceno vše. Vymlouval se zaměstnavatel, že mu nebyly zaplaceny faktury, ale z německé strany mu prokazovali, že faktury byly proplaceny v plné výši. Žalovaná je prostě okrádala. V Německu měli pracovat 12 hodin. Podle pracovní smlouvy měl mít 13,20 nebo 13,30 EUR na hodinu a plat měl být vyplácen v eurech. Výplata šla v českých korunách, eurech, korunách, část platili v hotovosti, zbytek pak na účet. Ne pokaždé však platili na ruku. Jeden měsíc nám nezaplatil výplatu, druhý měsíc nezaplatil diety, také neplatili [anonymizováno], což je příspěvek na německé straně na dovolenou. Jedná se o procento z platu 3- 5 %, které musí zaplatit podnikatel podnikající v Německu a žalovaná odváděla méně peněz. Svědka majitel zavezl do Německa, protože tam jel kontrolovat stavbu, když se chtěl po 64 dnech vrátit domů, tak si musel za své peníze koupit cestu a zpátky jel také na své náklady. Není pravdou, že by v [anonymizováno] měla žalovaná auta, která by vozila lidi do Německa. Žalovaná měla jen dvě auta v Německu, to byly vraky, které by do [anonymizováno] nedojely. Tady měl auto jen majitel a jeho manželka. Vozily se lidi jen v Německu z ubytovny na stavbu. O to, jak se dostanou domů se majitel nestaral, pokud chtěli domů, měli jet na své náklady cestu neproplácel. 5. Dle telefonické korespondence mezi účastníky, která začíná:„ zbytek neděle. [celé jméno žalobce]“„ 20 euro čistého? [anonymizováno] nie. To má tak akurat nemecky stavbyveduci“„ … [anonymizováno] jsme se domluvili na začátku na 13 eur v čistém při nástupu“„ 15 eur plus [anonymizováno]“„ Takže 17,5 ZO [anonymizováno]“„ Ok, to by šlo. Děkuji“. Žalobce je veden jako vlastník nákladního automobilu skříňového renoltu trafic [registrační značka] s průměrnou spotřebou 7,5 litru na 100 km nafty motorové (technický průkaz vozidla). 6. Náhrada jízdních výdajů podle § 157 a násl. zákoníku práce, kdy primárně náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního prostředku a pouze náhrada za použití silničního motorového vozidla zaměstnance pouze na žádost zaměstnavatele. V tomto případě pak pokud nebyla prokázána cena za pohonnou hmotu postupuje se podle předváděcího postupu podle § 189 zákoníku práce. V daném případě bylo výpověďmi svědků prokázáno, že zaměstnavatel zaměstnancům neposkytoval dopravu služebním vozidlem z České republiky do místa výkonu práce v Německu a vzhledem k tomu, že žalobce měl bydliště v [obec], použil pro dopravu svou i dalšího zaměstnance své vozidlo, které použil na cestu do [anonymizováno], kde se měl dostavit na stavbu a soud vyhověl náhradě těchto jízdních výdajů s tím, že cestování z [obec] do [anonymizováno] by bylo značně složité s více přestupy a zabralo by přes 14 hodin. Pokud jde o ujeté kilometry, tak jedna cesta činila 668 km, což odpovídá mapovým aplikacím. Průměrná spotřeba nafty motorové byla stanovena na 7,5 litrů na 100 km a cena nafty motorové 47,10 Kč dle vyhlášky č. 211/2021 Sb. při náhradě za opotřebení na 4,70 Kč za 1 km. Cestovní náhrada tak vychází soudu za jednu cestu 5.499,31 Kč při 6 cestách je to 32.995,86 Kč a žalobce požaduje pouze částku 31.309 Kč, která mu byla přiznána. 7. Pokud jde o mzdu, pak soud vychází při stanovení mzdy z korespondence mezi účastníky v telefonu, kde se účastníci dohodli na mzdě za první měsíc 13 EUR, pak v dalších měsících 15 EUR, což potvrdili i slyšení svědci, kteří se takto se zaměstnavatelem rovněž dohodli a rovněž nedostali vyplacenou celou mzdu. Soud tedy vychází z dohody o mzdě mezi účastníky v souladu s § 109 a násl. zákoníku práce s tím, že bylo potvrzeno svědkem [jméno] [příjmení], že se dohodl se zaměstnavatelem na platu 13 EUR čistého jako nástupního platu a dále na 15 EUR čistého plus [anonymizováno]. Rovněž svědek [jméno] [příjmení], že má mít 13,20 nebo 13,30 EUR na hodinu a plat mu měl být vyplácen v eurech. Za této situace má tedy soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo k dohodě o mzdě v jiné výši, než která byla předkládána ve mzdovém výměru, tedy ve výši 13 EUR za první měsíc a dále 15 EUR za hodinu v dalších měsících. Pokud jde o přepočet, pak žalobce vychází z kurzu eura v době výplaty, která měla být vždy do 25. dne v měsíci a tento kurz vyplývá z volně přístupného kurzu eura dle internetových stránek. Žalobce pak požadoval pouze část nevyplacené mzdy, když v měsících září a říjen požadoval doplatit mzdu v nižší výši, než na jaký by měl nárok s ohledem na mzdu, která mu byla prokazatelně vyplacena v českých korunách. Za této situace soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. Pokud jde o náklady státu pak v souladu s § 148 má Česká republika pr