38 C 185/2023-37 — Okresní soud v Bruntále

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení s tím, že její předchůdkyně uzavřela smlouvu o půjčce. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o úroky z prodlení, soud proto řízení částečně podle § 96 o. s. ř. zastavil.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce dne , datum, na částku , částka, na dobu 58 měsíčních splátek po , částka, s tím, že měla splácet celkem částku , částka, , kterou tvořil i poplatek za administrativní činnost , právnická osoba, Kč, úrok , částka, a poplatek za hotovostní inkaso , částka, (smlouva o úvěru). Dle karty zákazníka měla žalovaná příjem důchod a sociální dávky a jako výdaje , částka, elektřina, , částka, výdaje domácnosti a , částka, splátky a , částka, telefon (karta klienta).Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 2395 a následující občanského zákoníku. Touto smlouvou věřitel na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch finanční prostředky a dlužník se je zaváže vrátit spolu s úroky.Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru žalovaná byla v postavení spotřebitele. Soud hodnotí smlouvu podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Současně tak hodnotí soud i platnost těchto smluv podle § 9 téhož zákona.Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Soud v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Odbornou péči pak soud hodnotí jako péči průměrného profesionála, tedy odborníka, který má ve svém oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá k tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, neboť již samotným výkladem gramatickým a logickým a ustanovením § 9 odst. 1 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny pouze informace získané od samotného spotřebitele. Termín odborná péče předpokládá, že si věřitel údaje, které dlužník uvádí, sám ověří. Může tedy po dlužníkovi požadovat potvrzení o zaměstnání, může požadovat potvrzení o doložení jeho pravidelných výdajů a měl by ho samozřejmě lustrovat v jemu dostupných databázích, zda řádně splácí své závazky. Na podporu své argumentace soud uvádí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z , datum, , , spisová značka, .Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně ani příjmovou stránku ani stránku výdajovou. Z karty zákazníka plyne, že příjmem žalované byl pouze důchod a sociální dávky, tedy nemohla mít dostatečný příjem pro splácení splátek, když hradila další splátky a ve výdajích nejsou uvedeny žádné výdaje na bydlení. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalované neposuzovala žalobkyně s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 zákona č. 147/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila na smlouvu o půjčce, kdy bylo poskytnuto žalované , částka, a žalovanou uhrazeno , částka, . Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.Pokud jde o nárok na náhradu nákladů řízení, pak v řízení byla plně úspěšná žalovaná, která však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.