38 C 189/2023-67 — Okresní soud v Bruntále

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru na částku , částka, s úrokem ve výši 27,28 %, který měl žalovaný splácet ve 40 měsíčních splátkách po , částka, . Mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru pro případ nezaplacení splátky a ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v případě nezaplacení splatného úvěru. Za každý jednotlivý případ prodlení se splátkou si sjednali smluvní pokutu ve výši , částka, (smlouva). Žalovaný uvedl, že je svobodný, jeho výdaje na bydlení činí , částka, , splátky úvěrů , částka, , jeho příjem , částka, , vyživovací povinnost nemá (výdaje spotřebitele). Žalobkyně posuzovala náklady na bydlení normativní částkou, dále náklady na živobytí částkou životního minima, pokud jde o bydlení, měla čestné prohlášení otce žalovaného, že mu žalovaný přispívá na bydlení částkou , částka, , žalovaný měl příjem ze zaměstnání, a to v 7/, částka, , v 9/, částka, (posouzení úvěruschopnosti, výplatní pásky, čestné prohlášení). Dle výpisu z účtu žalovaného měl žalovaný v 5/2022 příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši , částka, , čerpal úvěr od , právnická osoba, ve výši , částka, , pokud by jej nečerpal, byl by v debetu, v 6/2022 měl příjem , částka, , hradil splátkou , částka, úvěr od Equa Bank a proběhlo inkaso úvěru od , právnická osoba, ve výši , částka, , v 7/2022 měl příjem , částka, , čerpal půjčku od , právnická osoba, ve výši , částka, a od CreditGo půjčku ve výši , částka, , v 8/2022 měl příjem , částka, a konečný zůstatek na účtu byl mínus , částka, , v září 2022 měl příjem , částka, a dne , datum, mu byla vyplacena od žalobkyně částka , částka, (výpis z účtu).4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.9. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.13. Žalobkyně řádně zkoumala příjmovou stránku u žalovaného, ale nezkoumala řádně stránku výdajovou. U žalovaného počítala pouze s některými splátkami úvěrů. I přes dostačující příjem žalovaného je zřejmé, že jeho životní výdaje převyšovaly jeho příjem, i přes celou řadu úvěrů se stále dostával do debetu a neměl dostatek finančních prostředků na pokrytí svých výdajů. Soud tak má za to, že úvěruschopnost žalovaného neposuzovala předchůdkyně žalobkyně řádně v souladu s § 86 zákona č. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úmyslně či z nedbalosti podcenila výdajovou stránku. Soud přihlédl k neplatnosti smlouvy o úvěru z úřední povinnosti podle § 588 ve spojení § 580 občanského zákoníku a smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky hodnotil jako neplatnou. Za této situace má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, tedy nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil, kdy bylo poskytnuto žalovanému , částka, a žalovaným nebylo nic uhrazeno. Soud proto žalobě vyhověl pouze do částky , částka, a úroku z prodlení z této částky podle výzvy k plnění a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Výše úroku z prodlení se řídí nař. vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyně na něj má právo podle § 1970 OZ.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 57,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,13 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .