10 C 49/2020-44 — Okresní soud v Břeclavi

Manžel se žalobou ze dne [datum], která byla u soudu dne [datum], domáhal vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl jeho manželství s manželkou. Návrh odůvodnil tím, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, účastníci spolu nežijí jako manželé minimálně po dobu jednoho roku, on sám se v manželství necítí spokojený a nevidí smysl v pokračování takovéhoto soužití. Manželka s návrhem na rozvod manželství původně nesouhlasila, později však své stanovisko změnila na souhlasné s tím, že je pravdou, že spolu nežijí jako manželé po dobu více než jednoho roku, a že akceptuje rozhodnutí manžela ukončit manželství rozvodem. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Oddacím listem vystaveným dne [datum] [stát. instituce] bylo prokázáno, že mezi účastníky bylo uzavřeno manželství dne [datum] v [obec]. Z výslechů obou manželů vyplynulo, že se poznali před více než dvaceti lety, manželství bylo uzavíráno po asi čtrnáctileté známosti, manželské soužití bylo souladné, ovšem postupně si manželé přestali rozumět, manžel se začal cítit v manželství nespokojený, manželka pociťovala negativní změny v jeho chování, které jí vadily, a došlo i k neshodám týkajícím se společného majetku a financování společné domácnosti. V důsledku těchto neshod nakonec začali žít odděleně a přestali vést společnou domácnost, kdy každý z nich obývá jinou část společného domu, přičemž tento stav manželské odluky trvá po dobu posledního roku. Oba dva vyloučili možnost vzájemného usmíření a obnovení manželského soužití. Z jejich manželství nepochází žádné děti. Podle článku 3 odstavec 1 Nařízení Rady (ES) číslo 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) číslo 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil"; b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů. Podle ustanovení § 49 odstavec 1 zákona číslo 91/2012 Sbí, o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle ustanovení § 50 odstavec 1 téhož zákona rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Podle ustanovení § 755 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle ust. § 756 téhož zákona soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Protože manžel je rakouským státním občanem, zatímco manželka je státním příslušníkem České republiky, musel se český soud nejprve zabývat tím, zda je či není dána jeho mezinárodní pravomoc k projednání a rozhodnutí tohoto sporu, a kterým právním řádem se bude věc řídit. Oba státy jsou členy Evropské unie a s poukazem na ustanovení článku 3 odstavec 1 Nařízení Rady (ES) číslo 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) číslo 1347/2000, je dána příslušnost a pravomoc českého soudu, neboť oba manželé mají obvyklé bydliště na území České republiky. Na základě ustanovení § 49 odstavec 1 a § 50 odstavec 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se rozvod manželství účastníků řídí českým právem, to jest českým občanským zákoníkem, jelikož manželé jsou příslušníky dvou různých států a oba mají obvyklý pobyt na území České republiky. Za užití právě citovaných ustanovení nového občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k právnímu závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky a předpoklady pro rozvod manželství účastníků. Soud hodnotí manželství účastníků jako tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Je totiž zřejmé, že se účastníci zcela odcizili a po dobu posledního jednoho roku již trvale žijí odděleně, nežijí společně jako manželé a nevedou společnou domácnost, přičemž oba dva vyloučili jakoukoliv možnost vzájemného usmíření a obnovení manželského soužití. Za takovýchto okolností je jejich manželství pouze formálním svazkem, který si neplní žádný ze svých společenských úkolů, účelů, cílů a funkcí, pro něž je občanským zákoníkem zřízeno. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku manželství účastníků rozvedl, když za příčiny rozvratu manželství považuje rozdílnost jejich povah, názorů a zájmů. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 23 zákona číslo 292/2013 Sbírky, o zvláštních řízeních soudních, podle něhož účastníci v řízeních o rozvod manželství zásadně nemají právo na náhradu vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení.