6 C 178/2020-62 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce dne [datum] u soudu žalobu, kterou se domáhal původně po žalovaném zaplacení celkem částky 4.500 Kč s příslušenstvím. Žalobce vzal poté částečně svou žalobu zpět, a to pokud jde o smluvní pokutu ve výši 1.500 Kč a dále požadované úroky a soud v této části řízení ve věci zastavil. Předmětem řízení tak zůstala jistina ve výši 3.000 Kč a zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení. V žalobě je uvedeno, že žalovaný dne 15. 1. 2018 uzavřel se společností [právnická osoba] se sídlem [adresa] [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet úvěr ve výši 3.000 Kč. Tento úvěr nebyl dosud splacen. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobce, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 26. 7. 2019. Žalobce požaduje k nezaplacené jistině ve výši 3.000 Kč ještě zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po postoupení pohledávky tj. ze dne 12. 6. 2019 do zaplacení. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce soudu doložil Smlouvu o úvěru datovanou 15. 1. 2018 č. [anonymizováno], v níž jsou uvedena generália žalovaného a je zde také uvedena částka 3.000 Kč, kterou jako úvěr mohl čerpat, přičemž dále doložil výpis z [anonymizováno] banky, že částka 3.000 Kč byla na vrub účtu žalovaného poskytnuta. Soud dále vyšel i z vyjádření zástupce žalovaného, který se dostavil k jednání s tím, že tento uvedl, že částka 3.000 Kč, kterou žalovaný obdržel, nebyla dosud tímto uhrazena. Žalovaný ve svém písemném vyjádření namítal neplatnost smlouvy vzhledem k tomu, že žalobce nezkoumal dostatečnou důvěryhodnost, resp. úvěruschopnost žalobce pro poskytnutí úvěru. K tomu však soud uvádí, že vzhledem k výši poskytnuté částky má za to, že prokazováním úvěruschopnosti u tak nízkého úvěru, tedy při částce 3.000 Kč, není v podstatě ekonomické. Pokud jde o neplatnost smlouvy, zde soud uvádí, že, i když i žalobce uváděl, že pokud by nebylo vyhověno z důvodu posouzení úhrady požadované částky na základě poskytnutého úvěru, tedy z hlediska platné smlouvy, tak navrhuje, aby věc byla posouzena z důvodu bezdůvodného obohacení. Soud se tedy nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného, neboť by rozhodnutí bylo stejné i v případě posouzení jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že poskytnutá jistina, tedy částka 3.000 Kč, nebyla vrácena, je důvodné, aby soud žalobě tak, jak byla podána, vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výše odpovídá občanskoprávním předpisům. Soud žalovaného proto k úhradě žalované částky včetně úroku z prodlení zavázal. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, jak již výše bylo uvedeno, že původně žalovaná částka byla vyšší, a to o náhradu na úhradu smluvní pokuty, kterou vzal žalobce zpět, přičemž se jedná o samostatný nárok, má soud za to, že je důvodné, aby bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníku nebudou přiznány náklady řízení, kdy každý byl úspěšný v jednom ze samostatně uplatněných nároků.