6 C 19/2021-38 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10.534 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 20. 3. 2009 uzavřel s žalovanou smlouvu o dodávce vody do odběrného místa na adrese [adresa žalované] a žalovaná se za dodanou vodu zavázala platit její cenu. Spotřeba vody byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 16. 5. 2016 za období od 21. 10. 2015 do 12. 5. 2016, znějící na částku 7.556 Kč, splatnou dne 1. 6. 2016, přičemž z této faktury byla uhrazena částka 4.305 Kč, dlužná částka činí tedy 3.251 Kč; fakturou [číslo] ze dne 30. 4. 2017 za období od 13. 5. 2016 do 28. 4. 2017 znějící na částku 7.283 Kč splatnou dne 18. 5. 2017. Fakturou [číslo] ze dne 27. 4. 2018 znějící na částku 65 Kč se splatností dne 16. 5. 2018 žalobce vyúčtoval náklady spojené se zasláním druhé upomínky. Žalobce současně požadoval i zákonné úroky z prodlení jdoucí vždy po dni splatnosti jednotlivých faktur. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o dodávce vody č. [rok] [číslo] soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 11. 3. 2009. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce dodávat žalované do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa žalované] a žalovaná se zavázala za ni platit její cenu. Z faktury [číslo] ze dne 16. 5. 2016 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za odebranou vodu za období od 21. 10. 2015 do 12. 5. 2016 částku 7.556 Kč, která byla splatná dne 1. 6. 2016, přičemž na faktuře je rukou dopsáno datum 12. 6. 2000 a částka [číslo]. Z faktury [číslo] ze dne 30. 4. 2017 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované za odebranou vodu za období od 13. 5. 2016 do 28. 4. 2017 částku 7.283 Kč splatnou dne 18. 5. 2017. Z faktury [číslo] ze dne 11. 12. 2018 soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalované částku 65 Kč se splatností dne 16. 5. 2018 za zaslání druhé upomínky. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2019, ve spojení s dodejkou, bylo prokázáno, že žalobce vyzýval žalovanou před podáním žaloby k úhradě žalované částky. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (občanský zákoník) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce jako prodávající uzavřel s žalovanou coby kupující platnou písemnou kupní smlouvu o dodávce vody, přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalované ve výše specifikovaném období dodal do sjednaného odběrného místa vodu v celkové ceně 14.839 Kč, žalovaná však z této částky uhradila dle tvrzení žalobce 3.251 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti neplnila, vyúčtoval jí žalobce i náhradu nákladů za zaslání druhé upomínky ve výši 65 Kč. Protože žalovaná svoji povinnost zaplatit žalobci dlužnou kupní cenu a dlužné náklady spojené s upomínáním dobrovolně nesplnila, uložil jí tuto povinnost soud ve výroku I. tohoto rozsudku. Zároveň bylo žalované uloženo, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, i povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti výše uvedených faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.070,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.534 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 150 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 220,50 Kč.