6 C 36/2021-54 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 10. 11. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci celkem částku 77.564,32 Kč s příslušenstvím a dále požadoval náhradu nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnil tím, že uzavřel se žalovanou dne 14. 8. 2019 písemnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] žalovaná se zavázala mu za ni platit její cenu. Na základě této smlouvy byla žalované za spotřebovanou elektrickou energii za období od 22. 8. 2019 do 11. 12. 2019 vyúčtována faktura [číslo] ze dne 16. 12. 2019, znějící na částku 20.595 Kč se splatností dne 30. 12. 2019 a za období od 12. 12. 2019 do 31. 7. 2020 faktura [číslo] ze dne 11. 8. 2020, znějící na částku 56.969,62 Kč, se splatností dne 31. 5. 2019. Žalovaná svůj dluh, i přes opakované upomínky, nezaplatila. Žalobce současně požaduje zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši jdoucí vždy ode dne následujícího po dni splatnosti jednotlivých faktur. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí [číslo] ze dne 14. 8. 2019 bylo prokázáno, že žalobce jako dodavatel uzavřel se žalovanou, coby odběratelem, smlouvu, na základě níž se žalobce zavázal žalovanému dodávat do sjednaného odběrného místa [obec a číslo] elektřinu a žalovaná se zavázala mu za ni platit její cenu. Z faktury za dodávku elektřiny [číslo] ze dne 16. 12. 2019 vyplývá, že za období od 22. 8. 2019 do 11. 12. 2019 žalobce vyúčtoval cenu spotřebované energie na částku 28.975,49 Kč, přičemž z této částky byly odečteny zaplacené zálohy ve výši 8.380 Kč, zbývalo tedy zaplatit částku 20.595 Kč se splatností dne 30. 12. 2019. Z faktury [číslo] ze dne 11. 8. 2020 má soud za prokázané, že za období od 12. 12. 2019 do 31. 7. 2020 žalobce vyúčtoval cenu energie ve výši 61.159,62 Kč, přičemž z této částky byly odečteny zaplacené zálohy ve výši 4.190 Kč, zbývalo tedy zaplatit částku 56.969,62 Kč, splatnost nastala dne 25. 8. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2020, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne, bylo prokázáno, že žalobce vyzýval žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., (občanský zákoník) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Žalobce jako prodávající uzavřel se žalovanou coby kupující platnou písemnou kupní smlouvu o dodávce elektrické energie, přičemž žalobce ze smlouvy plnil a žalované ve výše specifikovaném období dodal do sjednaného odběrného místa elektrickou energii v celkové ceně [číslo], přičemž z této částky byly odečteny zaplacené zálohy ve výši 12.570 Kč, po zaokrouhlení zbývalo tedy zaplatit částku 77.564,62 Kč. Protože žalovaná svoji povinnost zaplatit žalobci dlužnou kupní cenu dobrovolně nesplnila, uložil jí tuto povinnost soud ve výroku I. tohoto rozsudku. Zároveň bylo žalované uloženo, v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, i povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení v zákonné výši jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti výše uvedených faktur. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19.510,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.103 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 77.564,62 Kč sestávající z částky 4.220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 560 Kč ve výši 2.847,60 Kč.