8 C 22/2020-57 — Okresní soud v Břeclavi

1. Manželka se žalobou ze dne [datum], která byla u soudu podána téhož dne, domáhala vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl její manželství s manželem. Návrh odůvodnila tím, že manželství se zcela rozpadlo v důsledku rozdílných povah obou manželů a že po dobu déle než šesti měsíců žijí odděleně. 2. Manžel s návrhem na rozvod manželství souhlasil, přičemž neuvedl žádné jiné příčiny rozvratu manželství než ty, které uvedla manželka. 3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Oddacím listem vystaveným dne [datum] [stát. instituce] bylo prokázáno, že mezi účastníky bylo uzavřeno manželství dne [datum] v [obec]. Soud upustil od provedení dokazování výslechy obou účastníků, neboť mezi účastníky řízení bylo nesporné, a tudíž i soud měl za prokázané, že se jejich manželské soužití zcela rozpadlo v důsledku rozdílnosti povah obou manželů a že žijí odděleně po dobu déle než šesti měsíců, přičemž ani jeden z nich nepřipustil možnost vzájemného usmíření a obnovení manželského soužití. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], číslo jednací [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum], bylo prokázáno, že opatrovnickým soudem bylo pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilé dcery účastníků řízení [jméno] [jméno] [celé jméno manžela] pro dobu po rozvodu manželství. Stanoviskem [stát. instituce] ze dne [datum] bylo prokázáno, že dle názoru tohoto bývalého opatrovníka nezletilého dítěte není rozvod účastníků řízení v rozporu s jeho zájmy. 4. Podle článku 3 odstavec 1 evropského Nařízení Rady (ES) číslo 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) číslo 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území -) mají manželé obvyklé bydliště, nebo -) měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo -) má odpůrce bydliště, nebo -) v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo -) má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo -) má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil"; b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů. 5. Podle ustanovení § 49 odstavec 1 českého zákona číslo 91/2012 Sbírky, o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. 6. Podle ustanovení § 50 odstavec 1 téhož českého zákona rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. 7. Podle ustanovení § 755 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 8. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 9. Podle ust. § 756 téhož zákona soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 10. Protože manželka je českou státní občankou, zatímco manžel je státním příslušníkem Slovenské republiky, musel se český soud nejprve zabývat tím, zda je či není dána jeho mezinárodní pravomoc k projednání a rozhodnutí tohoto sporu, a kterým právním řádem se bude věc řídit. Oba státy jsou členy Evropské unie a s poukazem na ustanovení článku 3 odstavec 1 Nařízení Rady (ES) číslo 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) číslo 1347/2000, je dána příslušnost a pravomoc českého soudu, neboť manželka coby navrhovatelka má obvyklé bydliště na území České republiky po dobu nejméně šesti měsíců před podáním návrhu na rozvod manželství. Na základě ustanovení § 49 odstavec 1 a § 50 odstavec 1 zákona o mezinárodním právu soukromém se rozvod manželství účastníků řídí českým právem, to jest českým občanským zákoníkem, jelikož manželé jsou příslušníky dvou různých států. 11. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k právnímu závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky a předpoklady pro rozvod manželství účastníků. Co se týká nezletilé dcery účastníků řízení, byla doložena existence pravomocného rozsudku opatrovnického soudu, který upravuje její poměry pro dobu po rozvodu manželství účastníků, a zároveň nebyly zjištěny žádné takové zvláštní důvody, pro které by snad rozvod manželství účastníků byl v rozporu se zájmy tohoto dítěte. Soud hodnotí manželství účastníků jako tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Je totiž zřejmé, že se účastníci zcela odcizili a po dobu nejméně šesti měsíců před podáním návrhu na rozvod manželství již trvale žijí odděleně, nežijí společně jako manželé a nevedou společnou domácnost, přičemž oba dva vyloučili jakoukoliv možnost vzájemného usmíření a obnovení manželského soužití. Za takovýchto okolností je jejich manželství pouze formálním svazkem, který si neplní žádný ze svých společenských úkolů, účelů, cílů a funkcí, pro něž je občanským zákoníkem zřízeno. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku manželství účastníků rozvedl, když za příčiny rozvratu manželství považuje rozdílnost jejich povah. 12. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 23 zákona číslo 292/2013 Sbírky, o zvláštních řízeních soudních, podle něhož účastníci v řízeních o rozvod manželství zásadně nemají právo na náhradu vynaložených nákladů řízení podle výsledku řízení.