16 C 5/2022-64 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž jmenovaná společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které mu poukázala tentýž den na účet, za poplatek ve výši [částka], a úvěr měl být splacen dne [datum]. Žalovaný na uvedenou smlouvu neuhradil nic. Pohledávka úvěrujícího z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, a to výpisy z obchodního rejstříku týkajícími se žalobce a společnosti [právnická osoba], listinou označenou jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno], která však neobsahovala podpis žalovaného, ale pouze SMS kód, a potvrzením o platbě částky [částka] za účtu společnosti [právnická osoba] dne [datum] na účet č. [bankovní účet], o němž ze sdělení [právnická osoba], soud zjistil, že je účtem žalovaného, který je jeho jediným disponentem, a že dne [datum] byla na tento účet připsána uvedená částka [částka] s uvedením poznámky, že se jedná o zápůjčku [anonymizováno]. Dále soud provedl důkazy podacím lístkem, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou. Na základě těchto důkazů má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka], a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] uzavřené ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž v řízení nebyl obsah této smlouvy zjištěn, jelikož žádná písemnost s podpisem žalovaného, ať vlastnoručním či uznávaným elektronickým, soudu předložena nebyla. Jmenovaná společnost pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy postoupila žalobci. V řízení pak nebylo zjištěno, že by žalovaný cokoliv z poskytnuté částky vrátil, a to buď původnímu věřiteli, nebo žalobci. 3. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená. 4. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s tvrzeným obsahem a jiný obsah uzavřené smlouvy soudem zjištěn nebyl, má žalobce coby postupník (nástupce věřitele) právo pouze na vrácení toho, co bylo žalovanému původním věřitelem z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] poskytnuto. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že původní věřitel společnost [právnická osoba] poskytl žalovanému dne [datum] částku [částka], a žalobce tvrdí, že na uvedenou smlouvu žalovaný nezaplatil ničeho, přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na poskytnutou částku něco uhradil, je žalovaný povinen tuto částku vrátit. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku žalobci. Zároveň žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci i úrok z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to podle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Za první den prodlení totiž soud považuje den následující po dni, kdy byla žaloba doručena žalovanému, jelikož v řízení nebyl zjištěn žádný dřívější den, kdy by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky, dostala do dispozice žalovaného (výrok I.). 5. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbytku zamítl (výrok II.). 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě nebyl úspěch žádného z účastníků výrazně vyšší, proto soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).