4 C 75/2022-37 — Okresní soud v Břeclavi

Manželka se návrhem podaným u soudu dne 13. 6. 2022, ve znění doplnění ze dne 21. 7. 2022, domáhala vydání rozsudku, jímž by soud rozvedl její manželství s manželem uzavřené dne 20. 9. 2013 před [stát. instituce] [anonymizována tři slova] v Rakousku. Svůj návrh odůvodnila tím, že s manželem nevedou rodinnou domácnost od 29. 12. 2021, kdy se manžel odstěhoval. Poslední společná domácnost manželů byla na adrese [adresa]. Manželka je občankou České republiky, manžel je občanem Rakouska. U manželky se jedná o druhé manželství a u manžela o třetí. Manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití a opětovné plnění společenské funkce manželství. Za příčinu rozvratu manželka označila zejména vzájemné odcizení, rozdílné životní cíle, neshody ve vedení domácnosti. Manžel s návrhem na rozvod manželství vyslovil souhlas v samotné žalobě i v podání ze dne 27. 11. 2022. Manžel se po předchozí omluvě nedostavil k jednání nařízenému dne 2. 12. 2022. K jednání soudu se dostavila manželka i její právní zástupce a soud proto na základě § 101 odstavec 3 zákona číslo 99/1963 Sbírky, občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti manžela. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Oddacím listem vystaveným dne 12. 11. 2013 Úřadem městské části města Brna, zvláštní matrika, bylo prokázáno, že mezi účastníky bylo uzavřeno manželství dne 20. 9. 2013 v obci [anonymizována čtyři slova] v Rakousku. Manžel je státním občanem Rakouska, manželka je českou státní občankou. Manželka u jednání uvedla, že manžel s ní vůbec nekomunikuje, neví ani, kde se manžel zdržuje. Manžel odjel v říjnu do Turecka s tím, že jede na měsíc a potom přestal komunikovat. V lednu přijel domů a odvezl si většinu věcí. Společné dětí nemají. V současné době je manželství rozvrácené, jeho obnovení by záleželo na manželovi. Za příčinu rozvratu manželka považuje rozpor povah a zájmů. Podle článku 3 odstavec 1 evropského Nařízení Rady (ES) číslo 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) číslo 1347/2000, ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné (dále jen„ Nařízení“) jsou příslušné soudy toho členského státu, a) na jehož území - mají manželé obvyklé bydliště, nebo - měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo - má odpůrce bydliště, nebo - v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo - má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil"; b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů. Podle ustanovení § 49 odstavec 1 českého zákona číslo 91/2012 Sbírky, o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle ustanovení § 50 odstavec 1 téhož českého zákona rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. S ohledem na skutečnost, že manžel je státním příslušníkem Rakouska, musel se český soud nejprve zabývat tím, zda je či není dána jeho mezinárodní pravomoc k projednání a rozhodnutí věci. Jelikož manželka je státní občankou České republiky a současně měli manželé poslední společné obvyklé bydliště na území České republiky, je český soud příslušný k projednání a rozhodnutí jejich sporu o rozvod manželství, a to s poukazem na shora citovaný článek 3 Nařízení. Podle § 755 odstavce 1 zákona číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ustanovení § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k právnímu závěru, že jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky a předpoklady pro rozvod manželství účastníků. Soud hodnotí manželství účastníků jako hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití, neboť je zřejmé, že se účastníci zcela odcizili, když od října 2021 již spolu trvale nebydlí a žijí odděleně, přičemž je vyloučena možnost vzájemného usmíření a obnovení manželského soužití. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Za takovýchto okolností je jejich manželství pouze formálním svazkem, který si neplní žádný ze svých společenských úkolů, účelů, cílů a funkcí, pro něž je občanským zákoníkem zřízeno. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku manželství účastníků rozvedl, když za příčinu rozvratu manželství považuje vzájemné odcizení, rozpor povah a zájmů. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona číslo 292/2013 Sbírky, o zvláštních řízeních soudních.