6 C 259/2020-46 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 6. 2020, ve znění opravy a doplnění ze dne 6. 11. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 2. 8. 2017 do zaplacení. Svůj nárok žalobce odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], uzavřela s žalovanou dne 7. 7. 2017 smlouvu o poskytnutí zápůjčky [číslo] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a e-mail zpráv. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované zápůjčku ve výši 2.000 Kč a žalovaný se zavázala tuto vrátit nejpozději do 1. 8. 2017. Žalovaná však svůj závazek ani přes výzvy nesplnila. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud, podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Ze Smlouvy o poskytnutí zápůjčky [číslo] vyplývá, že tato byla uzavřena mezi [anonymizována dvě slova], [datum narození], coby zapůjčitelem, žalovanou, coby vydlužitelem a [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], coby vedlejším účastníkem, dne 7. 7. 2017, za užití prostředků komunikace na dálku. Předmětem smlouvy byl závazek zápůjčitele poskytnout zápůjčku žalované ve výši 2.000 Kč a závazek žalované zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 500 Kč vrátit nejpozději do 1. 8. 2017. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2017 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a žalobcem. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť žalobce, ani přes výzvu a poučení soudu, neuvedl rozhodné skutečnosti ani nenavrhl důkazy prokazující aktivní legitimaci žalobce. Z předmětné smlouvy o zápůjčce vyplývá, že zápůjčku poskytla osoba odlišná od tvrzeného právního předchůdce žalobce a jelikož soudu nebylo prokázáno, že by zápůjčitel postoupil pohledávku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], s níž žalobce uzavřel smlouvu o postoupení pohledávky, soud žalobu pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a měla by proto právo na náhradu nákladů řízení vůči zcela neúspěšnému žalobci, žalované však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že se jí náhrada nákladů nepřiznává.