11 C 172/2023 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem podaným u soudu dne 29. 3. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu 42.663 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 4. 3. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30.000 Kč (dále jen „zápůjčka“), které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit částku 33.963 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24.177 Kč s úrokovou sazbou 22,68 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 8.286 Kč. Celkovou částku (zápůjčka, úrok, poplatky) se žalovaná zavázala předchůdci žalobce zaplatit v 78 týdenních splátkách po 821 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Poslední platbu žalovaná uhradila dne 28. 8. 2021 s tím, že na svůj dluh uhradila částku 21.300 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi předchůdcem žalobce a žalobcem přešla pohledávka za žalovanou na společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Za období od postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení celkové částky 42.663 Kč sestávající z dlužné jistiny 23.933,04 Kč a dlužného poplatku ve výši 18.729,96 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k plnění.2. Žalovaná se k věci nikterak nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo, tel. číslo, ze dne 4. 3. 2020 uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl ke dni 4. 3. 2020 žalované finanční hotovost formou zápůjčky ve výši 30.000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 88 % a žalovaná měla za tuto zápůjčku zaplatit předchůdci žalobce úrok ve výši 24.177 Kč a dále poplatek v částce 1.500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, v částce 3.426 Kč za komfortní poskytnutí a splácení, a v částce 4.860 Kč za flexibilní splácení. Celkovou částku (půjčka, úrok, poplatky) ve výši 63.963 Kč měla žalovaná zaplatit v 78 týdenních splátkách po 821 Kč vždy ke konci týdenního splátkového období. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, bylo zjištěno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o zápůjčce číslo, tel. číslo, . Výzvou k plnění ze dne 9.3.2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 54.107,14 Kč.5. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ust. § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon o spotřebitelském úvěru, u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.10. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž ze smlouvy plnil a žalované poskytl finanční částku 30.000 Kč. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani později zápůjčku žalobci v úplnosti nevrátila. Jelikož postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce bylo rovněž prokázáno, soud shledal žalobu v rozsahu nesplacené zápůjčky ve výši 23.933,04 Kč včetně úroku ve výši 8.943,96 Kč, tj. celkem 32.877 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.460,04 Kč a s úrokem dále jdoucím z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 ve výši 8,5 % ročně do zaplacení jako důvodnou a uložil ve výroku I. tohoto rozsudku žalované povinnost uhradit tyto částky žalobci a současně uložil žalované též povinnost uhradit žalobci zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 2.610,70 Kč a dále pak jdoucího z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 ve výši 8,5 % ročně do zaplacení. Nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení má pak oporu v ustanovení § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci.11. Pokud se týká nároku žalobce na zaplacení úhrad (poplatku) ve výši 9.786 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Jiné plnění z peněžité zápůjčky sjednat nelze. To ostatně konstatuje i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003 (jejich judikatura se sice vztahuje k ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, nicméně soud se domnívá, že vzhledem ke stejnému znění relevantního ustanovení o. z. je tato judikatura aplikovatelná i na daný případ), přičemž soud sdílí názor uvedený ve zmíněných rozhodnutích oběma soudy, že úplatu (poplatky) za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Proto soud žalobě v části týkající se tohoto poplatku nemohl vyhovět (§ 588 o. z.). Dále soud zamítl požadavek žalobce na smluvní úrok z úvěru ve výši 3.611,46 Kč a úrok ve výši 14,18 % ročně z dlužné jistiny, neboť podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru je žalobcem uplatněná výše 22,68 % ročně z dlužné jistiny po devadesátém dnu prodlení žalované se splácením úvěru v rozporu s právě citovaným zákonným ustanovením.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 500 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 1.707 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 3.885 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 54,12 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, jenž je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 2.102,56 Kč.