15 C 220/2020-76 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhá proti žalovanému zaplacení částky 24 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným neuhrazené jízdné ve výši 13 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný ke své přepravě použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem ve 16 případech. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, bez omluvy se nedostavil k jednání, které bylo ve věci nařízeno. Soud při doručování vycházel z § 49 o.s.ř. 3. Na základě provedených důkazů – zápisů o provedené přepravní kontrole, výzvy k úhradě, oznámení o postoupení pohledávek, tarifu jízdného a všeobecných přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [územní celek] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh – dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrolách jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 24 208 Kč nezaplatil, a to přestože k tomu byl vyzván a bylo mu též oznámeno postoupení pohledávek žalobci. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Povinnosti cestujícího při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy vyplývají jednak obecně z § 2550 a násl. občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě (v případě autobusu), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (v případě trolejbusu) a jednak konkrétně z jednotlivých ustanovení smluvních přepravních podmínek dopravce a tarifu dopravce. 6. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na uvedenou pohledávku bylo z jeho strany cokoliv zaplaceno. Soud shledal žalobu za zcela důvodnou, a proto bylo rozhodnuto, jak je výroku uvedeno. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 3 + 1 úkon právní služby (příprava, sepis žaloby, předžalobní výzva a účast u jednání), tj. 3 000 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 1 úkon po 300 Kč, 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 756 Kč a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 969 Kč Celkem náklady žalobce představují částku 5 325 Kč.