15 C 282/2020-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhá proti žalované zaplacení částky 3 032 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem ve dvou případech. 2. Žalovaná se k jednání nedostavila, ani se neomluvila, rovněž se ve věci nevyjádřila. Soud proto konal jednání v nepřítomnosti žalované. 3. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů, a to zápisů o provedené přepravní kontrole, výzvy k úhradě, oznámení o postoupení pohledávek, tarifu jízdného a všeobecných přepravních podmínek [anonymizována dvě slova] [územní celek] a smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh – dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaná dne [datum] a [datum] použila ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdních dokladů žalované ověřena. Žalovaná dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 3 032 Kč nezaplatila, a to přestože k tomu byla vyzvána a bylo jí též oznámeno postoupení pohledávky žalobci. K postoupení pohledávky došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Povinnosti cestujícího při jízdě prostředkem městské hromadné dopravy vyplývají jednak obecně z § 2550 a násl. občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě (v případě autobusu), z § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (v případě trolejbusu) a jednak konkrétně z jednotlivých ustanovení smluvních přepravních podmínek dopravce a tarifu dopravce. 6. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 3 + 1 úkon právní služby (příprava, sepis žaloby, výzva k plnění a účast u jednání), tj. 1 600 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč a 1 úkon po 300 Kč, 21 % DPH z obou uvedených položek (462 Kč) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Celkem tedy bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 062 Kč.