30 C 23/2020-95 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím, která představuje náhradu škody způsobené divokou zvěří na jeho pozemcích p. [číslo] v obci a k.ú. [obec], které poskytl k honitbě. Škoda mu vznikla dne [datum] a uplatnil ji dopisem ze dne [datum], doručeným do dispozice žalovaného dne [datum]. 2. Žalovaný k žalobě uvedl, že pozemek [parcelní číslo] je nehonební, škodu navrhovali odstranit vlastními prostředky, případně chtěli od žalobce doložit výši požadované částky. Škoda podle žalovaného vznikla už dne [datum]. Pozemek bylo možno i poté užívat k určenému účelu, když bylo v dalším roce normálně sečeno. Žalovaný namítl i pasivní legitimaci žalovaného za situace, kdy předmětný pozemek je pronajímán třetí osobě. 3. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce požádal žalovaného o náhradu škody ve výši [částka], neboť divoká prasata znehodnotila rozrytím louky p. [číslo] v jeho vlastnictví, což znemožnilo jejich užívání způsobem, ke kterému jsou určeny. 4. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný namítl, že pozemek [parcelní číslo] je nehonební, poškození na druhém pozemku odhadují na 40 % plochy a navrhli řešení, že vlastními prostředky (technickými i ručními) do doby, než začne vegetační období, uvedou trvalý travní porost do stavu, aby mohl být i nadále využíván způsobem, ke kterému je určen. Pokud by žalobce trval na finančním odškodnění, požadovali doložit výši škody znaleckým posudkem, když požadovaná částka [částka] je pro ně neakceptovatelná. 5. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce odmítl návrh žalovaného na odstranění škod a trval na finančním vyrovnání s tím, že jinak se obrátí na soud žalobou s tím, že odborný posudek nechá na rozhodnutí soudu. 6. Z předložené fotodokumentace bylo zjištěno, že na pozemku žalobce [parcelní číslo] jsou v některých místech v travním porostu tmavší místa, patrně se jedná o rozrytou zemina. 7. Při místním ohledání provedeném dne [datum] bylo zjištěno, že v předmětné louce jsou v terénu v některých místech nerovnosti o hloubce do 10 cm, zároveň jsou tam i nahrnuté hromádky země a krtiny o výšce do 10 cm. V části louky vedle domu žalobce je terén poměrně rovnější. 8. Ze smlouvy o zemědělském pachtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce jako vlastník přenechal [titul]. [jméno] [příjmení] jako pachtýři mimo jiné pozemek [parcelní číslo] o výměře 7 656 m2 k dočasnému užívání a požívání výnosů za pachtovné. 9. Z fotografií předložených žalovaným byl zjištěn stav pozemků po seči provedené dne [datum] a další dne [datum]. 10. Ze sdělení [právnická osoba], [IČO], ze dne [datum], bylo zjištěno, že na předmětném pozemku prováděli v roce 2002 sečení trávy dne [datum] a dne [datum], kdy při druhé seči zaznamenali, že většina dotčeného pozemku byla rozryta divokými prasaty. 11. Z dalšího sdělení této společnosti ze dne [datum] bylo zjištěno, že při travní seči dne [datum] nemají zaznamenáno, že by pozemek byl rozrytý prasaty, alespoň ne ve stavu, ve kterém by omezoval hospodaření na pozemku. Rozrytí pozemku v termínu [datum] nebránilo přímo v sečení trávy, ale způsobilo komplikace při obracení a sklízení posečené hmoty, kterou z pozemku sice sklidili, avšak tato hmota byla v důsledku rozrytí pozemku promísena s rozrytou zeminou, čímž došlo ke snížení kvality sklizené hmoty. 12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že každý rok jezdí dne 3. 11. slavit svátek sv. [jméno] do [obec], když dne [datum] jel z [obec] kolem předmětného pozemku žalobce směrem na [anonymizováno] s kolegou [jméno] [příjmení], když si všimli rozrytí pozemku a řekli si, že je třeba to začít hlídat. Pak tam začali jezdit v noci hlídat s termovizí. 13. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že každý rok jezdí dne 3. 11. na počest sv. [jméno] do [obec] s panem [příjmení]. Dne [datum] ho kolega nabral v [obec] a při opouštění této obce viděli, že předmětnou louku žalobce navštívila prasata. Všiml si toho i v následujících dnech, kdy se tam se psem šel podívat na rozsah škod. 14. Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že škodu zjistil 13 11. 2019 a fotografie pořídil hned v následující dny. Začal tedy shánět zradidla a rozvěsil tam pak vlasy. Podle něj prasata začala rýt směrem od lesa, ale pak předmětný pozemek obešla po obecním pozemku za stromy a nejprve ryla na pozemku hned vedle silnice, což mohli vidět vyslechnutí svědci z auta. 15. Důkazy provedené k výši nároku se v průběhu řízení ukázaly nadbytečnými. 16. Podle § 1 odst. 1 písm. k) zákona č. 449/2001 Sb. tento zákon upravuje mimo jiné náhradu škody způsobené zvěří a při provozování myslivosti, jakož i náhradu škody způsobené na zvěři a na mysliveckých zařízeních. 17. Podle § 52 odst. 1 písm. b) téhož zákona uživatel honitby je povinen hradit škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo lesních porostech, způsobila zvěř. 18. Podle § 53 téhož zákona vlastník, popř. nájemce honebního pozemku, činí přiměřená opatření k zabránění škod způsobených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. 19. Podle § 55 odst. 1 písm. a) téhož zákona nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech, do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla. Podle odst. 2 téhož ustanovení současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výší škody. Podle odst. 3 téhož ustanovení poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě způsobené zvěří dohodnout. Podle odst. 4 téhož ustanovení nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozený uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. 20. Na základě právního posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky bylo nesporné, že na předmětném pozemku žalobce, který je honebním, byl divokou zvěří rozryt luční porost. Žalobce je v dané věci aktivně legitimován, neboť byl rozrytím zeminy poškozen pozemek v jeho vlastnictví (nerovnost terénu je škodou na majetku žalovaného, nižší sklizeň trávy či její nekvalita by byla patrně škodou pachtýře tohoto pozemku, ale to není předmětem tohoto řízení). Žalobce je jako myslivecký spolek uživatelem této honitby, tedy je podle zákona pasivně legitimován. Mezi účastníky bylo sporné, kdy ke škodě došlo, v jakém rozsahu byl pozemek rozryt a jaká je výše škody. Žalobce v řízení i přes poučení soudu neprokázal, že ke škodě došlo až dne [datum], když tuto skutečnost pouze tvrdil. Žalobce byl dle svého vyjádření přítomen na předmětných nemovitostech stále, škody si údajně všiml až uvedeného dne. Předmětná louka se nachází hned vedle obytné budovy žalobce, je na ní dobře vidět od domu či z domu. Žalobce také neučinil včasná opatření k zabránění škod způsobených zvěří podle § 53 téhož zákona, když zradidla začal shánět až poté, co zjistil rozrytí, ačkoliv si musel být i předtím vědom, že tu taková škoda hrozí, a měl jí předcházet. Žalovaný v řízení dostatečně prokázal své tvrzení, že ke škodě došlo již dne [datum], a to přesvědčivou výpovědí 2 svědků, které byly zcela totožné bez nejmenších rozporů. Oba svědci si byli jisti, že rozrytí předmětného pozemku (na místě a v rozsahu podle soudem jim předložených fotografií) viděli přesně již dne [datum], neboť v tento den se slaví svátek svatého [jméno], patrona lesníků a myslivců (všeobecně známá skutečnost), takže každý rok jezdí na oslavu do [obec], kde je jeho kaple. O rozrytí pozemku žalobce mezi sebou v autě hovořili, jeden z nich se tam v následující dny šel znovu podívat na rozsah škody se psem. Vysvětlení žalobce, že prasata ryla směrem od lesa, pak ale pozemek předmětný obešla, ryla nejprve u silnice, a pak se tam teprve vrátila je nelogické a odporující ostatním důkazům. Ke škodě tedy zcela jistě došlo na daném místě dříve než dne [datum], a to nejpozději [datum]. Za situace, kdy žalobce uplatnil svůj nárok až dopisem ze dne [datum], nebyla dodržena 20 denní lhůta stanovená § 55 odst. 1 předmětného zákona. Zákon tuto lhůtu jednoznačně stanovuje ode dne, kdy škoda vznikla (nikoliv ode dne, kdy byla zjištěna) do uplatnění nároku. Pokud v této lhůtě není nárok uplatněn, zákon opět jednoznačně stanoví, že nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká. V daném případě tedy bylo prokázáno, že škoda vznikla již nejpozději dne [datum], lhůta k uplatnění tedy uběhla dne [datum], a pokud žalobce sepsal svůj nárok až dne [datum], došlo k jeho uplatnění pozdě a zanikl ze zákona. Za těchto okolností musel být nárok žalobce zamítnut, aniž by se zjišťovaly další podmínky stanované zákonem či výše nároku, což by si v případě znaleckého zkoumání vyžádalo náklady ve značném nepoměru k předmětu řízení. 21. Soud v průběhu řízení vedl značnou snahu o smírné řešení sporu, a to vzhledem k nízkému předmětu řízení a charakteru sporu (vztahy mezi sousedy), když v těchto případech je i dohoda mezi účastník