16 C 229/2023-34 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalované domáhá zaplacení částky 11 098,70 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy čerpala žalovaná úvěr ve výši 11 098,70 Kč, který měla splatit nejpozději dne [datum]. Úvěr byl žalované poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na její bankovní účet uvedený ve smlouvě. Ačkoliv byl úvěr žalované prokazatelně poskytnut, nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen v plné výši. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou dne [datum]. Žalobce nabyl žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Požadována je dlužná částka ve výši 11 098,70 Kč a zákonný úrok z prodlení dle splatnosti úvěru až do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřela. Poukázala na to, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, před tím úvěr řádně splácela. Požádala o pozastavení případné úhrady dluhu až po ukončení výkonu trestu, což bude [datum]. 3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalované byl na základě smlouvy ze dne [datum] poskytnut revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým rámcem 35 000 Kč, který žalovaná čerpala v celkové výši 34 445 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru a z výpisu z účtu. Z výpisu rovněž vyplývá, že žalovaná uhradila žalobci v období do 3. 3. 2022 celkem částku 43 063 Kč 4. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. K tomu žalobce uvedl, že byla žalovaná na základě souhlasu s nakládáním s osobními údaji lustrována z veřejně dostupných databází. Původní věřitel ověřoval úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Žalobce však již nic netvrdí o konkrétní výši příjmů a výdajů žalované a ani netvrdí, natož dokládá, jak tyto hodnoty ověřoval. Žalovaný se omluvil z nařízeného jednání, proto nemohl být poučen, že je potřeba tvrzení doplnit a tato současně doložit příslušnými důkazy. Z tvrzení žalobce, která zůstala jen v obecné rovině, tak nelze dospět k závěru, že původní věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované. To má za následek, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 6. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků žalovanou již uhrazených. V daném případě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 34 445 Kč, jak popsáno shora. Z tvrzení žalobce a z výpisu z úvěrového účtu pak vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 43 063 Kč, tedy více, než jí bylo poskytnuto. Proto jakékoliv další nároky žalobce z této smlouvy jsou nedůvodné. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítnul. 7. Žalobce prokázal, že je oprávněn vymáhat žalovanou pohledávku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 12. 3. 2023 postupitelem. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.