16 C 230/2023-79 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 35 085,68 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a dále zaplatit úrok za poskytnutí prostředků sjednaný ve výši 138,86 % ročně, to vše v 24 měsíčních splátkách po 2 555 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopadem 2016. Protože žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Požadována je neuhrazená část jistiny a nezaplacená část úroku přirostlá ke dni zesplatnění (tzv. nová jistina) ve výši 29 320 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 5 765,68 Kč (664 Kč dle bodu [číslo] smluvních ujednání za prodlení žalovaného se splátkou [číslo] o délce 30 dnů (2x332 Kč) a 5 101,68 Kč dle bodu [číslo] smluvních ujednání za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od [datum] do [datum], kdy byla vyhotovena žaloba) a úrok v nominální sazbě 90,31 % ročně (odpovídající sjednané efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě) z původní neuhrazené jistiny od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 73 584 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil do zesplatnění úvěru 32 000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], který žalobce akceptoval dne [datum], se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 138,86 % ročně, to vše v 24 měsíčních splátkách po 2 555 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 15. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 61 320 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní ujednání. Žalobce zaslal žalovanému sjednané peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč dne [datum], jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Z karty klienta se podává, že žalovaný zaplatil žalobci z titulu předmětné úvěrové smlouvy celkem částku 32 000 Kč. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, jak vyplývá z jednotlivých výzev. Žalovaný byl taktéž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne [datum] mu bylo oznámeno automatické zesplatnění úvěru, dne [datum] mu ještě byla zaslána předžalobní upomínka. 4. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/ 2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě z žalobních tvrzení vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti provedl žalobce na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného) a nahlížením do databází SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalobce dospěl k závěru, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalobce k tomu předložil pracovní smlouvu a výplatnice, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou a dosahoval čistý měsíční příjem cca 17 000 Kč. Žalobce provedl„ Hodnocení klienta“, kam zaznamenal příjmy žalovaného ze zaměstnání. Současně se zabýval i jeho výdaji a rodinnými poměry. Vyšel ze zjištění, že žalovaný žije sám, jeho celkové výdaje čítají částku 12 237 Kč, jako součet částky 3 800 Kč představující životní minimum, částky 4 000 Kč na bydlení, částky 1 755 Kč jako splátky u žalobce a částky 2 682 Kč jako splátek ostatních. Žalobce vyčíslil volné zdroje (příjmy – výdaje) v částce 4 763 Kč. Žalobce dále předložil výpisy záznamů z registru SOLUS, kde nebyl vyhledán žádný záznam a NRKI, kde bylo stanoveno skóre 270, avšak bez uvedení bližší specifikace takového výsledku. V prohlášení klientů pak žalovaný svým podpisem stvrdil, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě, není proti němu vedeno žádné soudní řízení, včetně exekučního a insolvenčního. V neposlední řadě pak žalobce předložil výpisy z běžného účtu žalovaného. Z nich se podává mínusový zůstatek na účte, v jehož důsledku nebyla provedena inkasa několika plateb. 6. Ze shora uvedených důkazů, které předložil žalobce k prokázání splnění své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného je zřejmé, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Ze shora citovaného ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2016 Sb., účinného v době uzavření úvěrové smlouvy, se podává, že poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž vychází z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z dostupných databází nebo i z jiných zdrojů. Z tvrzení žalobce a z Hodnocení klienta vyplývá, že žalobce pouze prověřil příjmy žalovaného pracovní smlouvou a výplatnicemi. O řádném posouzení a prověření se však v žádném případě nedá hovořit, pokud jde o výdaje žalovaného. Z Hodnocení klienta je zřejmé, že žalobce vychází z administrativních hodnot životního minima, aniž by prověřoval skutečné výdaje. Vedle částek životního minima započítává žalobce náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, aniž je zřejmé, jak žalobce k této částce dospěl, navíc je evidentní, že tato částka neodpovídá obvyklým nákladům na bydlení v posuzované době. Kalkulace vyplývající z Hodnocení klienta, dle které má žalovaný volné zdroje (rozdíl mezi příjmy a výdaji) ve výši 4 763 Kč je v přímém rozporu s údaji uvedenými v předložených výpisech z účtu, které vykazují mínusový zůstatek. Je tedy zřejmé, že původní věřitel řádně neprověřil výdaje žalovaného a nemohl tak řádně posoudit jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Nic na tom nemění ani skutečnost, že žalovaný písemně prohlásil, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal, že při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce byl při jednání seznámen s tímto názorem soudu, avšak žádné další důkazy nenavrhoval. 7. Protože žalobce nepostupoval při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným jako spotřebitelem v souladu s ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, je uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Žalobci tak vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků po odečtení prostředků žalovaným již uhrazených. V daném případě byly žalovanému poskytnuty žalobcem finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. Z tvrzení žalobce a z karty klienta vyplývá, že žalovaný na základě úvěrové smlouvy splatil žalobci částku 32 000 Kč, tedy více, než mu bylo poskytnuto. Proto jakékoliv další nároky žalobce z této smlouvy jsou nedůvodné. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítnul. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když jinak procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.