27 C 476/2022-24 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalované, jakožto dceři žalobce, zrušení výživného stanoveného naposledy rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalobce podaný návrh odůvodnil tím, že žalovaná již nabyla zletilosti. Podle informací žalobce již žalovaná nepobývá v diagnostickém ústavu a je schopna se živit sama. Žalobce k tomuto dále uvedl, že se pokusil kontaktovat žalovanou, její matku i babičku za účelem zjištění bližších informací ohledně odkázanosti žalované na výživu žalobce. Tyto informace mu však sděleny nebyly. Žalobce nemá informace o tom, že by žalovaná stále studovala. Žalovaná je ve vztahu k žalobci zcela nekontaktní. Žalobce navrhl zrušení vyživovací povinnosti k žalované s účinností ke dni [datum], kdy žalovaná již byla zletilá. 2. Žalovaná se ve věci k podané žalobě nijak nevyjádřila. K ústnímu jednání nařízenému soudem se bez omluvy nedostavila a o odročení jednání nepožádala, zůstala ve věci zcela nečinná. 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], bylo soudem zjištěno, že na tehdy ještě nezletilou žalovanou byla nařízena ústavní výchova a tehdy nezletilá žalovaná byla umístěna do Diagnostického ústavu. Žalobci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč měsíčně. Z odůvodnění opatrovnického rozsudku vyplývá, že žalovaná navštěvovala Střední zdravotnickou školu v [obec], kde však během prvního pololetí školního roku 2020 2021 ukončila studium. Následně pracovala brigádně, když po krátké době vždy podala výpověď. Naposledy byla zaměstnána ve [právnická osoba], kde jako obchodní prodejce nabízela nákup a prodej energií. V polovině února 2021 s ní byl ukončen pracovní poměr, nebyla však hlášena jako uchazečka o zaměstnání na úřadu práce. 4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen jako „o.z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 910 odst. 1 předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 5. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 6. S ohledem na nečinnost žalované soud vyšel z tvrzení žalobce a z provedených důkazů, podle nichž žalovaná během prvního pololetí školního roku 2020 – 2021 ukončila studium a následně byla zaměstnána, když v zaměstnání vždy po krátké době podala výpověď. Žalovaná již nabyla zletilosti, což kromě opatrovnického rozsudku, vyplývá taktéž z výpisu z registru obyvatel ohledně data narození žalované. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná, tvrzení žalobce nevyvrátila. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná je osobou schopnou se samostatně živit, a to s ohledem na nabytí zletilosti a na skutečnost, že studium ukončila v letech 2020 – 2021, netvrdila ani neprokázala, že by ve studiu opětovně pokračovala. Nárok uplatněný žalobcem je důvodný, neboť se podstatně změnily poměry, za nichž byla žalobci, jakožto otci žalované, přiznávána povinnost platit žalované výživné. Soud proto podané žalobě jakožto důvodné vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Žalobce však náhradu nákladů řízení neuplatňoval.