28 C 305/2023-127 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku 20 822 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období 4. 9. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů tohoto řízení, a to s odvodněním, že dne 8. 4. 2023 účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně žalované, přičemž ke sjednání úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.kamali.cz. Žalobkyně při uzavírání smlouvy hodnotila schopnost žadatelky splácet úvěr. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, a to prostřednictvím registru NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně taktéž podrobuje klienty důkladnému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Pokud následně došlo u žalované ke změně poměru, v důsledku, které přestala hradit, poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti. Na základě úvěrové smlouvě byla žalované poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána dne 8. 4. 2023 na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Mezi účastníky byly sjednány další volitelné služby za další poplatky, a to poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, dále poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částku ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve smlouvě. Úvěr společně s poplatky a úroky je v souladu s ustanovením části smlouvy splatný ve 24měsíčních splátkách. Žalovaná za trvání smlouvy neuhradila nic. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána prostřednictvím SMS a emailu k jeho úhradě. , právnická osoba, s částí smlouvy „náklady úvěru“, konkrétně odstavcem „sankce“ byla žalované účtovaná smluvní pokuta ve výši 500 Kč ze dne 24. 5. 2023, 500 Kč ze 11. 7. 2023 a 500 Kč ze dne 12. 6. 2023. V dalších dnech pak byly žalované účtovány účelně vynaložené náklady, a to 300 Kč dne 15. 5. 2023, 300 Kč dne 19. 6. 2023, 300 Kč dne 11. 7. 2023 a 130 Kč dne 4. 8. 2023. S ohledem na růst cen a mezd byly účelově vynaloženy náklady stanoveny na částku 300 Kč. S ohledem na uvedené se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení dlužné částky 20 822 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění.2. Okresní soud v , právnická osoba, ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná včas odpor, čímž byl platební rozkaz ze zákona zrušen. V odůvodnění odporu žalovaná uvedla, že nárok uvedený v žalobě neuznává, neboť podle jejího názoru nejde o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, nýbrž o nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení. Žalovaná má za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu rozporu parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy a jednak nesplněním povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka. Žalovaná tak poukazuje na to, že výše RPSN činila 49,1 %, přičemž podle statistiky ČNB dosahovalo průměrné RPSN spotřebitelských úvěrů v dubnu roku 2023 výše 9,89 %. Dále žalovaná poukázala na to, že se v minulém období dostala do těžké životní situace a pouze s obtížemi zvládala hradit běžné životní náklady. Během a po několikatýdenní , podezřelý výraz, na , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, nezvládala splácet zálohy na energii, nájemné a jiné základní potřeby, včetně úhrad splátek obou smluv o úvěru u žalobkyně. Vzhledem k pravděpodobnému poklesu příjmů si uvědomila, že se nesplacení svého závazku dostane do ještě větších problémů. Obrátila se se žádostí o pomoc na neziskovou organizaci, která se jí snažila v její situaci podat pomocnou ruku, následně byla , podezřelý výraz, znovu, to na tři měsíce v Psychiatrické léčebně Lnáře. Do současné doby se potýká se , podezřelý výraz, a finančními problémy. Má za to, že žalobkyně podstatně porušila zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ust. § 86 odst. 1 ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle žalované to znamená, že se věřitel nespokojí s pouhými a ničí nepodloženými prohlášeními spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. Žalobkyně však takto nepostupovala a tím podstatně porušila svou zákonem stanovenou povinnost. Žalovaná poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dále uvádí, že již si nepamatuje, co všechno před poskytnutím úvěru dokládala, ale jestli jistá tím, že žalobkyně neprověřovala její příjmy a ani další závazky. Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je neplatnost smlouvy podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to neplatnost absolutní. Žalovaná dále uvádí, že se obrátila s návrhem smírného řešení na finančního arbitra. Protože žalobkyně podala k Okresního soudu , právnická osoba, 8. 9. 2023 žalobu, bylo řízení před finančním arbitrem zastaveno. Žalovaná se domnívá, že žalobkyně uplatňuje nezákonné a nemravné sankce, domnívá se, že sankční mechanismus, který je koncipován ve smlouvě o úvěru, budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele v konečném důsledku likvidační. Žalobkyně v této souvislosti poukazuje zejména na smluvní pokuty a náklady spotřebitelského úvěru upravené v několika článcích formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná navrhla, aby žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení pouze částky 15 000 Kč představující výši zapůjčené jistiny, neboť je nesporné, že tato částka byla žalované poskytnuta a že aktuálně nemá splaceno nic. Zároveň navrhla, aby s ohledem na absolutní neplatnost uzavřené smlouvy, byl nárok žalobkyně posouzen jako nárok nikoliv z úvěrové smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení s tím, že počátek promlčecí doby by měl být datován ode dne, kdy byl postaven najisto, kolik a jak má být hrazeno, neboť až od tohoto okamžiku do došlo prodlení. Žalovaná navrhla, aby bylo rozhodnuto o plnění v měsíční splátkách po 800 Kč, s poslední měsíční splátkou ve výši 600 Kč, neboť výší splátky si s ohledem na aktuální finanční situaci nemůže dovolit.3. Žalobkyně v replice ze dne 20. 11. 2023 uvedla, že tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet poskytnuté úvěry, jsou obsažena v přílohách žalobního návrhu, jimiž jsou metodika posouzení úvěruschopnosti klienta a karta klienta. Žalobkyně pak podrobně rozvedla, jakým způsobem postupuje při posuzování úvěruschopnosti klienta na základě této metodiky. Žalobkyně uvedla, jaké konkrétní částky v případě žalobkyně posuzovala, že vycházela z příjmu žalobkyně ve výši 25 000 Kč, přičemž v případě, že posuzovala žalovanou samostatně, tak dospěla k závěru, že po odečtení všech dalších závazků a měsíčních plateb jí zbývá částka 4 677 Kč, přičemž žalobkyně zde vzala v úvahu příjem žalované ve výši 25 000 Kč, splátky jiným společnostem z NRKI mimo žalobkyni v celkové výši 14 345 Kč, životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč, měsíční splátky uvedené žalovanou ve výši 5 200 Kč a splátku schváleného úvěru ve výši 1 508 Kč. Pokud posuzovala žalovanou jako příslušníka domácnosti, pak dospěla k závěru, že zbývající částka po odečtení všech měsíčních výdajů činí 16 705 Kč, přičemž zde žalobkyně započítávala jednak příjem žalované ve výši 25 000 Kč a jednak příjem ostatních členů domácnosti ve výši dalších 25 000 Kč, dále vzal v úvěru splátky jiným společnostem z NRKI mimo žalobkyni v celkové výši 14 345 Kč, minimální výdaje na bydlení ve výši 8 932 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, výdaje na bydlení ve výši 7 000 Kč, ostatní výdaje domácnosti ve výši 5 000 Kč, měsíční splátky uvedené žalovanou ve výši 5 200 Kč a splátku schváleného úvěru ve výši 1 508 Kč. Žalobkyně poté poukazuje na to, jaké lustrace a v jakých registrech provedla, konkrétně v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalobkyně dále argumentuje tak, že platná právní úprava neukládá poskytovateli ú