8 C 81/2020-30 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se žalobou domáhal od žalované zaplacení částek a příslušenství uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaná uzavřela dne 13. 8. 2009 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované v hotovosti 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 18 360 Kč, spočívajících v jistině 10 000 Kč a souhrnném poplatku 8 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 310 Kč. Žalovaná se s plněním svých povinností dostala do prodlení, přičemž celkem uhradila 1 600 Kč Smlouva zanikla uplynutím času ke dni 7. 10. 2010. Pohledávka byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a následně žalobci. Žalovaná poté již neuhradila ničeho. Dluh žalované činí 16 760 Kč (jistina 10 000 Kč, souhrnný poplatek 6 760 Kč). Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. <i>Žalobce a žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání.</i> Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou uvedenou smlouvu, na jejímž základě jí poskytl hotovostní půjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala jí tyto finanční prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem 8 360 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 310 Kč. Žalovaná povinnost nesplnila a dostala se do prodlení se splácením dluhu, kdy uhradila celkem 1 600 Kč. Pohledávka byla postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] a následně žalobci. Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle nich se smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě peníze. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční částku, kterou se žalovaná zavázala vrátit; svou povinnost však nesplnila a dostala se do prodlení s placením poskytnuté půjčky. Soud proto žalobci v případě prvního nároku částečně vyhověl a uložil žalované povinnost uhradit žalobci jistinu půjčky, avšak ne v celé výši, jak bude uvedeno níže. Soud dále posuzoval oprávněnost tzv.„ souhrnného poplatku“ a dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o půjčce je v této části neplatná (srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2012, sp. zn. 122 ICm 1253/2012). Ve smlouvě o půjčce není vysvětleno, z jakých konkrétních částí a z jakých právních důvodů se souhrnný poplatek skládá. Jedná se tudíž o ujednání neurčité, kdy není vůbec zřejmé, zač má žalovaná poplatek platit. I pokud by se jednalo o smluvený úrok dle § 658 ObčZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by zde opět bylo neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 ObčZ. Je třeba zdůraznit, že v daném případě se jedná o vztah spotřebitele a podnikatele, za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005 /29/) a nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ souhrnný poplatek“ se bude, byť jen zčásti, skrývat smluvní úrok. Soud z těchto důvodů žalobci nepřiznal nárok na zaplacení tohoto poplatku v částce 8 360 Kč. Právní předchůdce žalobce platby žalované v celkové výši 1 600 Kč započítával na souhrnný poplatek, jehož sjednání bylo soudem posouzeno jako neplatné podle hmotného práva. Platby započtené na souhrnný poplatek proto byly soudem započteny na jistinu a žalobci přiznána jistina snížená o 1 600 Kč. Protože žalovaná neplnil řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobci vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 517 ObčZ a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k okamžiku počátku prodlení. [jméno] úspěchu obou účastníků byla v tomto řízení přibližně stejná, soud proto ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ rozhodl, že vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.