12 C 536/2020-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Vznesený nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli účastnickou smlouvu [číslo] pro tel. [číslo] dne 21. 2. 2018, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky žalobkyně (dále jen„ VP“) a Ceník tarifů a služeb. Na základě účastnické smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému možnost využívat služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací představující SMS na speciální čísla se zvýšenou sazbou (tzv. Premium SMS) a platební služby (tzv. m-platba) v rozsahu specifikovaném v jednotlivých vyúčtováních. Cena za tzv. Premium SMS je stanovena dle podoby konkrétního telefonního čísla, na něž byla SMS zaslána tak, že cena včetně DPH odpovídá 6. a 7. (případně taktéž 8.) číslici z telefonního čísla. V souladu s čl. 3 .2.3 VP jsou tímto způsobem uzavřeny smluvní vztahy se třetími osobami, když účastníkům telefonní sítě je umožněno uzavírat tyto smluvní vztahy se třetími osobami a nakupovat zboží a služby smluvních partnerů žalobkyně, přičemž účastník je vždy informován o ceně požadované služby či zboží, cena za službu se skládá ze samotné transakce a zprostředkovatelského poplatku. Pohledávky třetích stran na zaplacení ceny zboží byly v souladu s čl. 3 .2.3 VP postoupeny žalobkyni. Žalobkyně za tyto žalovanému poskytnuté služby vyúčtovala vyúčtováním [číslo] splatným 20. 11. 2018, za m-platby ve výši 5 533 Kč, vyúčtováním [číslo] splatným 20. 12. 2018, za m-platby ve výši 5 517 Kč, vyúčtováním [číslo] splatným 20. 1. 2019 za m-platby ve výši 5 520 Kč, za SMS částku 59 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný dosud na dlužnou částku ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání na základě žalobkyní předložených listin. 4. Břemeno tvrzení dle § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) i břemeno důkazní dle § 120 odst. 1 OSŘ ve vztahu k zaplacení dlužné částky, resp. ve vztahu k jiným skutečnostem, které by vyvracely žalobou uplatněný nárok, leží na žalovaném, která však žádné skutečnosti v tomto směru netvrdil, a proto ani neoznačil důkazy na podporu takových tvrzení. Soud tak při stanovení výše dlužné částky vycházel z tvrzení žalobkyně korespondujícího s předloženými listinnými důkazy, a to účastnické smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 2. 2018, když nedílnou součástí smlouvy byly VP, Ceník služeb a Obchodní podmínky-Mobile služby m-platba. Vyúčtování služeb včetně podrobného výpisu služeb poskytovaných žalobkyní pak odpovídá žalobním tvrzením. V souladu s čl. 3 .2.3 VP pak okamžikem prvního využití platebních služeb uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o platebních službách, kdy se pro žalovaného staly závaznými Obchodní podmínky Platebních služeb T-Mobile. Žalovaný byl informován dle čl. 3 .2.3 VP, že veškeré pohledávky, které vzniknou třetí osobě za ním v případě využití služeb třetích stran, jsou postoupeny žalobkyni a budou zahrnuty v jednotlivých vyúčtováních. Žalobkyně prokázala příslušnými výpisy, že žalovaný využíval platební služby m-platba a Premium SMS, za něž byl povinen hradit cenu v souladu s čl. II. 10 Obchodních podmínek T-Mobile služby m-platba a čl. 2. Obchodních podmínek Platebních služeb T-Mobile, což nečinil. 5. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky hodnotí soud dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ) jako nepojmenovanou. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalovanému platební služby m-platba a Premium SMS spočívající v umožnění žalovanému využívat služeb třetích osob, přičemž žalovaný se zavázal hradit cenu za tyto služby žalobkyni, které byly třetími osobami postoupeny pohledávky z těchto smluv. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném i úroky z prodlení, které soud přiznal v požadované výši, která odpovídá § 1970 ObčZ, a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva prostá – když k posílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.