15 C 52/2020-14 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím podle výroku I., doručená zdejšímu soudu dne [datum] formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná jistina představuje náklady odtahu osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], provedeného dne [datum] v ulici [ulice] v [obec]. Vozidlo v tomto místě stálo, přestože to zakazovalo dopravní značení o dočasném zákazu stání a (zřejmě) překáželo tvorbě vodorovného dopravního značení pro tzv. rezidentní parkování. Vozidlo bylo odtaženo na základě pověření žalobce prostřednictvím [právnická osoba] a umístěno na místo, kde již tvorba vodorovného dopravního značení neprobíhala. Žalobce je vlastníkem uvedené komunikace a žalovaný je podle žalobce vlastníkem a provozovatelem uvedeného odtaženého vozidla. Náklady na odstranění vozidla je tak povinen platit podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, (dále jen„ ZPK“). Cena za odtah byla stanovena usnesením rady žalobce. Žalovaný ji však žalobci nezaplatil, přestože k tomu byl žalobcem vyzván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání, nařízenému na den [datum] [anonymizována dvě slova] se žádný z účastníků nedostavil, aniž by svou neúčast předem omluvil. S žalobkyní lze souhlasit v tom, že pokud bylo silniční vozidlo ponecháno na pozemní komunikaci v rozporu s dočasným zákazem státní, kdy příslušné dopravní značení bylo na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem tohoto dočasného zákazu (§ 19a odst. 4 písm. a) ZPK), byl vlastník komunikace oprávněn odstranit takové vozidlo pro naplnění účelu dočasného zákazu podle § 19b odst. 1 ZPK a v takovém případě nese náklady odstranění provozovatel vozidla (§ 19b odst.2 ZPK. Soud však nezjistil, že by žalovaný byl oním provozovatelem či vlastníkem předmětného vozidla. Žalobkyně k prokázání tohoto svého tvrzení označila kupní smlouvu ze dne [datum]. Z ní však soud zjistil, že byl podle smlouvy kupujícím vozidla s [registrační značka], a tedy s jiným identifikačním údajem, než který uváděl žalobce. Ani další pouze hromadně (tedy nikoli k prokázání konkrétního skutkového tvrzení) označené důkazy zjevně nemohly na tomto zjištění soudu nic změnit s ohledem na to, že podle jejich obvyklého obsahu měly zjevně prokázat jiná skutková tvrzení žalobce. Protože soud nezjistil, že by žalovaný byl vlastníkem, resp. provozovatelem žalobcem uváděného vozidla, nelze právně hodnotit jeho povinnost platit žalobci žalovanou jistinu z žalobcem uváděných důvodů. Vzhledem k tomu nelze dospět ani k závěru o prodlení žalovaného a tedy ani zjistit jeho povinnost k placení žalovaného příslušenství z této pohledávky, spočívající v úroku z prodlení. Soud proto výrokem I. zamítl žalobu v celém rozsahu. Při rozhodování o nákladech řízení pod bodem II. výroku soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“), podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalovaný. Tomu však žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.