8 C 437/2020-29 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že poskytuje spotřebitelské úvěry. Na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru splnila žalobkyně svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), a posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to dle jím podaných informací, z nichž posoudila příjmy a výdaje žalovaného, dále na základě jím dodaných dokumentů prokazujících příjmy a výdaje, a také formou lustrace v interním systému, insolvenčním a exekučním rejstříku. Informace, které žalovaný tímto žalobkyni poskytl, byly zaznamenány v protokolu z jednání s klientem. Prohlášení žalovaného o posouzení jeho úvěruschopnosti a pravdivosti jím podaných informací k tomuto účelu je taktéž součástí uzavřené smlouvy o úvěru pod body 2.4., 2.5. a 2.6. Před uzavřením smlouvy o úvěru byly žalovanému rovněž podány veškeré informace o parametrech a navýšení požadovaného úvěru, včetně sankcí při neplnění smluvních povinností v souladu s § 95 a § 99 ZSÚ, tak aby mohl posoudit, zda požadovaný úvěr odpovídá jeho finančním schopnostem a možnostem, případně porovnat podobné nabídky úvěrů na trhu. Žalovaný podpisem na Předsmluvních informacích a na smlouvě o úvěru dne 26. 9. 2018 stvrdil, že s nimi byl seznámen v dostatečném předstihu a byly mu náležitě vysvětleny. Dne 26. 9. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému úvěr 4 000 Kč na dobu 30 dnů a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně sjednaného administrativního poplatku za úvěr 1 320 Kč a sjednaného úroku 36 Kč k datu splatnosti 15. 11. 2018 (žalovaný požádal dne 26. 10. 2018 v souladu s čl. 3 smlouvy o úvěru o prodloužení splatnosti úvěru o 20 dnů a uhradil s tím spojený poplatek 944 Kč). Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 26. 9. 2018. Jelikož žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, byly mu žalobkyní dle bodu 5.1. písm. a) smlouvy poplatky za upomínky při prodlení žalovaného o 7 dní - poplatek ve výši 150 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 22. 11. 2018; o 14 dní - poplatek ve výši 250 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 29. 11. 2018; o 21 dní - poplatek ve výši 350 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 6. 12. 2018; o 30 dní - poplatek ve výši 400 Kč, dle upomínky [číslo] splatný dne 17. 12. 2018 Náklady spojené s prodlením žalovaného, jejichž splatnost nastává odesláním upomínky, jsou žalobkyní účtovány dle smlouvy o úvěru a dle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ a nahrazují sjednaný úrok z úvěru běžící pouze do sjednaného data splatnosti úvěru, po kterém již žalobkyně úrok z vypůjčené částky neúčtuje, a dále představují účelně vynaložené náklady žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného spojené s poštovným, telefonickými urgencemi, mailovými urgencemi, personální a administrativní režií atd. S výší těchto nákladů byl žalovaný před podpisem smlouvy o úvěru seznámen a na jejich účtování byl vždy upozorňován v rámci jak výzev k úhradě, tak také maily a sms zprávami před datem splatnosti těchto nákladů. Všechny upomínky byly odesílány žalobkyní prostřednictvím automatizovaného odesílacího systému formou obyčejné poštovní zásilky. Dluh je tvořen nesplacenou jistinou úvěru ve výši 4 000 Kč, nesplaceným poplatkem za úvěr ve výši 1 320 Kč, nesplaceným sjednaným úrokem ve výši 36 Kč a dále čtyřmi poplatky za upomínky v celkové výši 1 150 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně nárokuje dle bodu 5.1. písm. b) smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. z částky 5 356 Kč (jistina, poplatek za úvěr a sjednaný úrok) za období od 16. 11. 2018 do 29. 5. 2020 vypočtené ve výši 3 004,72 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podáním ze dne 30. 11. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 004,72 Kč s tím, že o tuto částku žalobkyně nesprávně vyčíslila smluvní pokutu. Soud proto řízení v této části dle § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), zastavil. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se nedostavila ani žalovaný, ani žalobkyně a její právní zástupce, kteří se z účasti omluvila. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a provedených soudem při jednání (výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], hodnocení bonity, kopie občanského průkazu žalovaného, kopie rodného listu žalovaného, výplatní lístky žalovaného, karta klienta, předsmluvní informace ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, fragment výpisu o provedené platbě, 3 upomínky, lustrace v centrální evidenci exekucí, předžalobní výzva ze dne 17. 12. 2018) nebylo prokázáno, že žalovaný s žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu, když dokument (ani další související dokumenty – souhlas se zpracováním osobních údajů, předsmluvní informace) není žalovaným podepsán, pouze je na jeho konci předepsáno jeho jméno a příjmení s tím, že„ prostřednictvím IP adresy [číslo] svým podpisem stvrdil“, přičemž je zřejmé, že tuto doložku musela do dokumentu doplnit sama žalobkyně, v jejíž výlučné dispozici se dokument v digitální podobě nacházel, a nejedná se tudíž jednat o projev vůle učiněný žalovaným. Dále nebylo ani prokázáno tvrzení, že žalovanému byla poskytnuta tvrzená částka, když žalobkyně předložila jen fragment jakéhosi výpisu, z nějž není zřejmé, že by byl oficiálním výpisem některé banky, ale je vyhotoven neznámo kým, a nemůže prokázat poskytnutí částky. Soud byl připraven žalobkyni ve smyslu § 118a OSŘ poučit o následku neunesení důkazního břemene o výše uvedených skutečnostech, kterým je zamítnutí žaloby. O možnost vyslechnout toto poučení a adekvátně na něj procesně reagovat se však žalobkyně neúčastí u jednání soudu připravila. Za situace, kdy není prokázáno ani uzavření tvrzené smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), ani poskytnutí peněz žalobkyní žalovanému, soud žalobu zamítl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, když zčásti byla žaloba zamítnuta, ve zbytku ji vzala žalobkyně zpět, aniž by žalovaný splnil, čeho se žalobkyně domáhala. Žalovanému ve smyslu § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 OSŘ tak vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl po celý průběh řízení zcela pasivní, však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.