8 C 479/2020-35 — Okresní soud v Chebu

Manželka návrhem ze dne 3. 9. 2020 požádala o rozvod manželství, které s manželem uzavřeli dne [datum]. Uvedla, že u obou manželů se jedná o manželství první a narodili se z něj dvě děti, dne [datum] [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Manželské soužití bylo spokojené až do narození druhého syna v roce 2013. Od té doby spolu manželé intimně nežili z důvodu ztráty zájmu manžela a manželství od té doby neplnilo svoji funkci. To vyústilo v ukončení společného soužití a úplnému zpřetrhání vzájemných citových vazeb manželů, kteří již mají nové partnery. Na přelomu května a června 2013 se manžel odstěhoval ze společného bydliště k nové partnerce a jejím dětem. Manželé spolu nežijí, nesdílejí společnou domácnost, nemají zájem o obnovení soužití. Manžel uvedl, že souhlasí s rozvodem manželství, ne však s příčinami rozpadu manželství uvedenými manželkou. Nezájem o intimní život skutečně po narození syna v roce 2013 nastal, ovšem ze strany manželky. Ne vše bylo v pořádku, ale domníval se, že jde o dočasný stav. V březnu 2017 zjistil, že manželka se schází s jeho kolegou s [zájmová činnost] [anonymizováno]. Manželka i kolega uznali, že se jednalo o chybu a manželka se za to omluvila. V roce 2019 manžel zjistil, že manželka se přesto nadále schází s jeho kolegou, dokonce spolu trávili v roce 2018 dovolenou v [země]. Následně manžel přestal s manželkou bydlet ve společné domácnosti, kdy na noc odcházel spát do kanceláře. V červnu 2020 se definitivně odstěhoval ze společné domácnosti ke své partnerce. Z oddacího listu bylo prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce] a u obou manželů se jedná o manželství první. Mezi manželi je nesporné, že za trvání manželství se jim narodily dvě děti, dne [datum] [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Péče o nezletilé děti na dobu po rozvodu rodičů je upravena rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 27. 8. 2021. Z výpovědí obou manželů bylo prokázáno, že manželství bylo zpočátku spokojené, nicméně po narození mladšího syna v roce 2013 prakticky ustal jejich intimní život, což manžel považoval za dočasný stav, který se časem změní, avšak manželka navázala v roce 2017 mimomanželský vztah, který neukončila ani poté, kdy se o něm manžel dozvěděl, což následně v roce 2019 a 2020 vedlo k definitivnímu rozpadu manželského soužití. Oba manželé dnes žijí s jinými partnery, svoje soužití již obnovit nechtějí. <i>Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů má za prokázané, že jsou splněny podmínky § 755 odst. 1 OZ, neboť manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, což je zřejmé z délky doby, kdy spolu manželé nežijí, a z toho, že ani jeden z nich už manželské soužití obnovit nechce. Soud proto manželství rozvedl, když za příčinu rozpadu manželství pokládá skutečnost, že po narození mladšího syna v roce 2013 prakticky ustal intimní život manželů a manželka následně navázala mimomanželský vztah. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále„ ZŘS“), podle něhož účastníci řízení o rozvod manželství nemají vůči sobě zásadně právo na náhradu nákladů řízení.