10 C 232/2021-33 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala odstranění stavby a vyklizení pozemku shora ve výroku tohoto rozsudku uvedených nemovitostí žalovaným. Žalobu odůvodnila tím, že je mimo jiné výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v obci [obec]. Žalovaný je mimo jiné vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v obci [obec]. Právní předchůdci žalovaného na pozemku parc. [číslo] který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně postavili stavbu rekreačního domku. Tato stavba rekreačního objektu je stavbou neoprávněnou, když předchůdci žalovaného postavili úmyslně a svévolně stavbu na jiném pozemku, než který jim byl k výstavbě rekreačního objektu určen dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 18. 4. 1975 a ze dne 22. 12. 1979. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nesouhlasí se skutečnostmi uvedenými v žalobě, považuje ji za účelovou, mající za cíl dosáhnout jakýmkoli způsobem odstranění oprávněně realizované stavby na části pozemku žalobkyně. Žalovaný je toho názoru, že v dané věci není pasivně legitomován, když darovací smlouvou nedošlo k převodu uvedeného objektu rodinné rekreace, jež je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [obec]. Uvedená budova, tedy objekt rodinné rekreace č. e. 1, který se skutečně prokazatelně nachází na části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], se nenachází a není součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [obec]. Je tedy bezpochyby, že na, v tomto případě žalovaného, tedy obdarovaného, byla převedena součást pozemku parc. č. st. [anonymizováno], a to stavba objektu rodinné rekreace č. e. 1, která však jeho součástí není. Na jisto lze tedy postavit, že vlastníky uvedeného objektu rodinné rekreace jsou manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jej postavili a mimo jiné i vydrželi vlastnické právo k objektu rodinné rekreace č. e. 1 a taktéž k části pozemku parc. [číslo]. 3. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec], zapsané na [list vlastnictví]. [příjmení] se žalobkyně stala na základě darovací smlouvy ze dne 9. 8. 2016 s právními účinky zápisu k okamžiku 10. 8. 2016. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] to vše v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec], když uvedené pozemky jsou zapsané na [list vlastnictví]. Ve výpis u z katastru nemovitostí je uvedeno, že součástí pozemkové parcely St. 363 je stavba č. e. 1, rodinná rekreace, která stojí na pozemku p. č. St. [anonymizováno]. Ze zaměření pozemků, fotografií a dalších důkazů má soud za prokázané, že na pozemku par. č. St. [anonymizováno] nestojí žádná stavba, avšak předmětná stavba stojí na pozemku par. [číslo]. Manželé [příjmení], tj. prarodiče žalovaného, na pozemku parc. [číslo] postavili stavbu rekreačního domku. Žalovaný nabyl darovací smlouvou realizovanou ve formě notářského zápisu č.j. NZ 149/2015, N 162/2015 ze dne 17. 7. 2015 sepsaným JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], nemovité věci, a to pozemek parc. č. st. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: [obec] č. e. 1 (rodinná rekreace) a pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] vše ostatní plocha, vše v [katastrální uzemí] [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví]. Z provedených důkazů je tedy zřejmé, že součástí pozemku parc. č. st. 363 v [katastrální uzemí] [anonymizováno] nebyla a není stavba č. e. 1. Předmětnou darovací smlouvou nedošlo k převodu objektu rodinné rekreace č. e. 1, když tento se skutečně nachází na části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno]. Žalovaný podal k Okresnímu soudu v Chebu dne 27. 7. 2020 žalobu na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedenou pod sp.zn. 8 C 431/2020. Při jednání dne 15. 4. 2021 byli vyslechnuti svědci manželé [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], tj. prarodiče žalovaného. Z protokolu z daného jednání vyplývá, že manželé [příjmení] vlastnické právo k dané nemovitosti nevydrželi. Následně po proběhlém jednání vzal žalovaný žalobu v dané věci zpět, soud řízení zastavil a žalované (v dané věci žalobkyni) přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 23 094,40 Kč. <i>4. Právní režim vypořádání neoprávněných staveb, zcela zřízených na cizím pozemku před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se řídí dosavadními předpisy. (zejména § 135c obč.zák.) – rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2016 sp. zn. 22 Cdo 4461/2015</i> 5. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a že v projednávané věci nejsou splněny podmínky k tomu, aby žalobě bylo vyhověno, neboť žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Pasivní legitimace je hmotněprávní institut, tj. věcná legitimace z hlediska, zda ten, kdo je žalovaným, je podle hmotného práva nositelem tvrzeného práva, a nedostatek pasivní věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby po projednání věci. Otázku hmotněprávní věcné legitimace účastníků soud řeší v konečném rozhodnutí ve věci. Otázku věcné legitimace posuzuje tedy soud až v rozhodnutí o věci samé na základě provedeného dokazování a právního posouzení věci. Takovouto žalobu může podat vlastník pozemku, žalovaným je vlastník neoprávněné stavby. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdci žalovaného postavili stavbu na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] [anonymizováno], tedy na jiném pozemku, než který jim byl k výstavbě rekreačního objektu určen dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne 18. 4. 1975 a ze dne 22. 12. 1979. Je nepochybné, že předmětnou darovací smlouvou nedošlo k převodu uvedeného objektu rodinné rekreace č. e. 1 z manželů [příjmení] na žalovaného, když v souladu s ustanovením § 120 odst. 2 z. č. 40/ 1964 Sb., (když tento dřívější zákon se uplatní v souladu s výše uvedeným) stavba není součástí pozemku. Je zřejmé, že součástí pozemku par. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec] u [obec] nebyla a není stavba č. e. 1 – objekt rodinné rekreace. Soud je toho názoru, že na žalovaného byl darovací smlouvou převeden toliko pozemek č. st. [anonymizováno] (se stavbou, která na něm však není), avšak nebyla na něj převedena stavba, stojící na pozemku [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec] u [příjmení] vody. Vlastníky uvedeného objektu rodinné rekreace jsou tedy stále manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří jej postavili. Vzhledem ke shora uvedenému je tedy nepochybné, že vlastnické právo k předmětné nemovitosti náleží právním předchůdcům žalovaného, tedy manželům [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] s tím, že žalovaný zcela evidentně nenabyl vlastnické právo k předmětné nemovité věci. Soud je tedy toho názoru, že skutečný stav je v rozporu se stavem v katastru nemovitostí. Soud má za prokázané, že pasivně věcně legitimováni v žalobě by byli manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nikoliv však žalovaný. V dané věci nebylo prokázáno, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován. Nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních ustanovení není žalovaný subjektem tvrzeného práva, a žaloba žalobkyně nemůže být proto úspěšná. S ohledem na nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného soud žalobu v plném rozsahu zamítnul. 6. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, nelze však přehlédnout okolnosti řízení výše uvedené a konstatovat, že jednání a chování žalovaného se příčí se dobrým mravům. Je to tedy žalovaný, kdo nese odpovědnost za to, že žalobkyně se mylně domnívala, že žalovaný je ve věci pasivně legitimován, když žalovaný sám ve spise vedeném Okresním soudem v Chebu pod sp.zn. 8 C 431/2020 vystupoval jako vlastník předmětné stavby. Je zřejmé, že žalovaný již dlouhodobě udržuje protiprávní stav, na kterém nechce ničeho měnit a nadále se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohacuje. Soud se zcela ztotožňuje se závěrem žalované, která odkazuje na nečestné jednání žalovaného, který v okamžiku, kdy vyšlo najevo, že dobrá víra jeho právních předchůdců není dána a jeho nároky nejsou oprávněné, žádal žalobkyni o schovívavost, avšak následně tento těžil z protiprávního stavu, který je mu znám. Z těchto důvodů hodných zvláštního zřetele soud ve smyslu § 150 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), žalovanému odepřel vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.