13 C 109/2021-21 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 266 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované ke koupi specifikované koncové zařízení a žalovaná se zavázala k úhradě kupní ceny formou splátek. Žalobkyně poskytla koncové zařízení, ovšem žalovaná přestala plnit svou povinnost tím, že přestala hradit splátky za koncové zařízení vyúčtované v jednotlivých vyúčtováních. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 5. 4. 2018 uzavřena smlouva [číslo] na internetové připojení, jejíž součástí byla dodávka koncového zařízení xDSL modem, který měl být splacen v měsíčních splátkách po 166,63 Kč. Je patrné, že žalovaná přes urgence žalobkyně nezaplatila zbytek kupní ceny ve výši 4 266 Kč. Uvedené skutečnosti vyplývají z daňových dokladů žalobkyně, smlouvy o internetovém připojení a předávacího protokolu. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti. Výše uvedenou smlouvu mezi účastnicemi soud zhodnotil jako kupní smlouvu podle ustanovení § 2079 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ ObčZ“), podle které se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Z předložených listin má soud za prokázané, že žalobkyně splnila svoji povinnost a žalované předala předmětné koncové zařízení. Naproti tomu žalovaná svoji povinnost nesplnila a kupní cenu ani pojistné ve sjednaných termínech splatnosti neuhradila a dluží tak žalobkyni žalovanou částku. Současně se žalovaná dostal do prodlení s plněním svého dluhu, proto má žalobkyně právo na úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 ObčZ. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení pak odpovídá jeho zákonné výši, jak je upravena v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 OSŘ, kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, neboť její žalobě bylo zcela vyhověno, proto ji soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně spočívaly v nákladech na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále v nákladech na dva paušály na hotové výdaje advokáta za tyto úkony po 100 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně činily 600 Kč.