13 C 183/2022-18 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 655,62 Kč s příslušenstvím, které se žalobou domáhala žalobkyně vůči žalovanému. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 1. 2019. Za období o listopadu 2021 do března 2022 žalovaný televizní poplatky nezaplatil a dluží tak žalobkyni celkem částku 655,62 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Své stanovisko odůvodnil tím, že vymáhanou pohledávku uhradil. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl od ledna 2019 evidován jako poplatník televizních poplatků na adrese [adresa]. Za období od listopadu 2021 do března 2022 žalobkyně vyúčtovala dlužné poplatky žalovanému v celkové výši 655,62 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný v období od listopadu 2021 do března 2022 poplatky hradil na účet č. [bankovní účet]. Skutečnost, že žalovaný byl přihlášen jako poplatník televizních poplatků na výše uvedené adrese, je prokazována potvrzením o přihlášení poplatníka televizních poplatků. Vyúčtování dlužných poplatků a výše dluhu vyplývá z upomínky žalobkyně ze dne 4. 4. 2022. Úhrada televizního poplatku v jednotlivých měsících je prokazována příslušnými výpisy z účtu [jméno] [příjmení], č. účtu [bankovní účet] Tyto důkazy na sebe navazují, logicky se doplňují, nejsou mezi nimi podstatné rozpory a uvedené skutečnosti jednoznačně prokazují. O hodnověrnosti těchto důkazů neměl soud žádné pochybnosti, když jejich hodnověrnost nebyla zpochybňována ani účastníky řízení. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaný byl v předmětném období poplatníkem televizních poplatků podle zákona č. 348/2005 Sb. Výše poplatku činila podle § 6 uvedeného zákona 135 Kč měsíčně a podle § 7 odst. 2 tohoto zákona byl splatný do patnáctého dne každého měsíce. Žalovaný svoji povinnost splnil, když v předmětném období hradil poplatek ve výši 135 Kč na účet žalobkyně, který je na internetových stránkách žalobkyně uveden jako účet pro platbu televizních poplatků. Současně každá platba obsahovala variabilní symbol, který byl žalovanému přidělen. Zaplacením žalovaný splnil svoji povinnost a uhradil televizní poplatky, proto soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), kdy soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalovaný, neboť žaloba směřující proti němu byla zamítnuta. Ovšem žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud rozhodl, že se mu vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.