13 C 62/2022-20 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 441 Kč s příslušenstvím, které se žalobou domáhala žalobkyně vůči žalovanému z titulu dluhu na pojistném ze smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla [číslo] která se týkala vozidla [registrační značka]. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Své stanovisko odůvodnil tím, že z jeho strany nedošlo k žádnému pochybení ve vztahu k žalobkyni. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla AUDI A6, VIN: [kód], [registrační značka] na dobu neurčitou. Roční pojistné bylo sjednáno ve výši 8 091 Kč. Pojistné žalovaný řádně nehradil, proto došlo k zániku pojištění a ke dni 10. 1. 2020 činilo neuhrazené pojistné částku 3 441 Kč. Uvedené skutečnosti jsou prokazovány předloženými listinami, a to pojistnou smlouvou [číslo] pojistnými podmínkami žalobkyně, dokladem o úhradě, upomínkou žalobkyně a výzvou k zaplacení. O hodnověrnosti těchto listin neměl soud žádné pochybnosti. Předmětná smlouva je pojistnou smlouvou podle ustanovení § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna nahradit poškozeným náhradu škody způsobenou provozem vozidla ve smlouvě specifikovaného a žalovaný byl povinen hradit pojistné, a to v souladu s ustanovením § 13 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb. do doby zániku pojištění. Neuhrazené pojistné za dobu do 10. 1. 2020 činilo 3 441 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas sjednané pojistné, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to podle ustanovení § 1969 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení odpovídá zákonným kritériím. K námitce žalovaného lze konstatovat, že žalovaného tížila povinnost důkazní k prokázání svého tvrzení, že vůči žalobkyni nemá žádné závazky. Žalovaný svá tvrzení žádným způsobem neprokázal a k jednání nařízenému na den 29. 9. 2022 se nedostavil, proto mu ze strany soudu nemohlo být poskytnuto příslušné poučení. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Protože měla žalobkyně ve věci plný úspěch, přiznal ji soud plnou náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a v nákladech na dva paušály na hotové výdaje po 300 Kč Celkem tedy náklady žalobkyně činily 1 000 Kč.