15 C 127/2021-28 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 23. března 2021, ve znění doplnění ze dne 7. května 2021, na zaplacení pohledávek ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Žalobkyně právně hodnotila, že předmětná smlouva byla mezi účastnicemi uzavřena dne [datum] distančně, prostřednictvím elektronických prostředků. Ke skutkovým okolnostem uvedla, že na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její žádost 5 tis. Kč převodem na účet č. [bankovní účet], který žalovaná uvedla ve smlouvě. Úvěr měl být splácen měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné úvěrové jistiny, nejméně 300 Kč, a to vždy do konce každého kalendářního měsíce. Podle smlouvy byla žalovaná dále povinna zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy v částce 1 000 Kč a úrok z úvěru ve výši 20 % měsíčně. Úrok, který byla žalovaná takto povinna zaplatit činil 2 849 Kč za měsíce říjen až prosinec 2018, přičemž se stal součástí jistiny dluhu žalované. Nakonec byla žalovaná povinna podle smlouvy zaplatit žalobkyni v případě prodlení se splácením úvěru smluvní pokutu 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení po dobu 3 měsíců prodlení. Smluvní pokuta, kterou byla žalovaná povinna platit činila 363 Kč a byla účtována po 121 Kč ve dnech 10. října, 10. listopadu a 10. prosince 2020. Žalovaná nezaplatila žalobkyni žádnou splátku úvěru. Podle smlouvy se celý dluh stal splatný, pokud byla žalovaná v prodlení po dobu delší 2 měsíců. Od 1. prosince 2021 byla tedy žalovaná podle žalobkyně v prodlení. Od tohoto dne se pak žalobkyně také domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z těchto všech pohledávek. K jednání nařízenému na 9. února tr. se nedostavila žádná účastnice, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Již ze žalobních tvrzení je zřejmé, že nemůže být důvodná žaloba na placení části úroku z prodlení přinejmenším ze smluvní pokuty v částce 121 Kč běžícího již od 1. prosince 2020, když ta měla být účtována až dne 10. prosince 2020. Žalobkyně totiž neuvedla žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné právně hodnotit dřívější splatnost této pohledávky. Dokazováním soud ovšem nezjistil ani to, že by se žalovaná zavázala převzít od žalobkyně úvěrové peníze, či je žalobkyni vrátit a zaplatit jí další žalované pohledávky, nebo že by jí byly úvěrové peníze poskytnuty. Písemná smlouva o úvěru nebyla podepsána žalovanou, která by tak potvrdila správnost jejího obsahu a výpis z bankovního účtu neprokazoval, že peníze byla převáděny právě žalované, když zkomolený údaj o jejím jménu a příjmení byl do specifikace převodu zjevně zadán převodcem (příkazcem). Výpisy z účtu prováděné žalobkyně nemohly, jako soukromé listiny, správnost jejich obsahu také potvrdit a písemnosti s takovým názvem soudu navíc ani nebyly žalobkyní soudu předloženy. Proto soudu nezbylo, než žalobu výrokem I. zamítnout, když nebyly zjištěny žádné jiné skutečnosti, z nichž by žalovaná povinnost vyplývala. V podrobnostech vysvětlení procesních povinností jednotlivých účastníků občanského soudního řízení (jež byl soud připraven účastníkům poskytnout na nařízeném jednání) soud odkazuje na odůvodnění svého rozsudku ze dne 31. října 2018, č. j. 15 C 185/2017 – 63, jímž bylo rozhodováno o obdobných, žalobkyní žalovaných pohledávkách, jež je proto žalobkyni známo. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.