28 C 15/2022-12 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 7. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 569 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu dluhu žalovaného za pojistné z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla včetně nákladů na vymáhání pojistného. 2. Z informací veřejně dostupných přes internetovou síť soud zjistil, že v případě žalovaného byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], s účinky k témuž dni zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka a bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením. Insolvenční řízení proti žalovanému nebylo doposud skončeno. 3. Podle ust. § 109 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen„ insolvenční zákon“), nemohou být v důsledku zahájení insolvenčního řízení uplatněny žalobou pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze-li je uplatnit přihláškou. 4. Podle ust. § 140c insolvenčního zákona, v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení hledí jako na přihlášené, nejde- li o incidenční spory, ani o řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170). 5. Podle ust. § 141a insolvenčního zákona, po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c insolvenčního zákona. 6. Insolvenční řízení vůči žalovanému bylo zahájeno předtím, než soudu došel návrh na vydání platebního rozkazu v této věci, přičemž uplatněný nárok se týká majetkové podstaty a lze jej uplatnit přihláškou. Proto soud postupoval podle výše citovaných zákonných ustanovení a řízení podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu zastavil, neboť se jedná o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. 7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud řízení bylo zastaveno. Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V daném řízení žalobkyně procesně zavinila zastavení řízení, žalovaný by tak měl právo na náhradu vynaložených nákladů, na jeho straně však soudem žádné náklady řízení nebyly zjištěny. 8. Podle ust. § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění vrátí soud z účtu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. V předmětné věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud se sníží výše zaplaceného soudního poplatku o předepsanou částku 1 000 Kč, nezůstane žádná částka, kterou by bylo možné poplatníkovi vrátit. Proto soud rozhodl tak, že se soudní poplatek žalobkyni nevrací.