28 C 223/2021-60 — Okresní soud v Chebu

1. Návrhem ze dne 26. 10. 2021 podaným u zdejšího soudu dne 10. 11. 2021 se žalobkyně domáhala stanovení povinnosti žalovanému platit jí po rozvodu výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Návrh na stanovení výživného pro rozvedenou manželku podala společně s návrhem na rozvod, kdy uvedla, že se žalovaným jsou manželé, mají dvě nezletilé dcery, popsala okolnosti jejich soužití i rozchodu, kdy účastníci žijí odděleně, uvedla rovněž skutečnosti ohledně jejich majetkových poměrů a příjmů. Svůj návrh ohledně výživného na rozvedenou manželku odůvodnila tím, že z důvodu manželových vysokých příjmů měli vysoký životní standard, který nemůže žalobkyně po rozvodu svým dcerám a sobě zajistit. 2. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 22. 11. 2021, č. j. 28 C 201/2021-55, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2021, byl návrh na určení výživného na rozvedenou manželku postupem dle ust. § 112 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) vyloučen k samostatnému projednání. 3. Žalovaný v rámci svého vyjádření k návrhu nepovažoval stanovení výživného na rozvedenou manželkou za důvodné, poukazoval na skutečnost, že manželství účastníků nebylo dosud ani rozvedeno. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav, ze kterého vycházel při svém rozhodování. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce], jak bylo zjištěno z oddacího listu účastníků. Z předchozího soužití účastníků se narodila dne [datum] nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně] a dne [datum] nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně]. U zdejšího soudu se pod sp. zn. 0 P 141/2021 vede řízení o úpravu poměrů těchto nezletilých dětí účastníků na základě návrhu podaného jejich matkou, žalobkyní, ve věci dosud nebylo rozhodnuto a ani nařízeno jednání, jak bylo zjištěno z tohoto spisu. Soudem bylo dále zjištěno, že manželství účastníků stále trvá, kdy řízení o rozvod manželství účastníků je zdejším soudem vedeno pod sp. zn. 28 C 201/2021, kdy dosud nebylo ve věci rozhodnuto a ani nařízeno jednání, jak bylo soudem zjištěno z tohoto spisu. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně se ze společné domácnosti odstěhovala, účastníci dosud žijí odděleně. <i>5. Podle ust. § 760 odst. 1 o.z., není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.</i> <i>6. Podle ust. § 760 odst. 2 o.z., při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod.</i> 7. Dle ust. § 761 odst. 1 o.z., rozsah vyživovací povinnosti a způsob poskytování výživného se řídí dohodou manželů nebo rozvedených manželů; ujednají- li si, že se výživné nahradí odbytným, zanikne právo rozvedeného manžela na výživné poskytnutím odbytného. Dle ust. § 761 odst. 2 o.z., nedojde- li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud. 8. Má-li být dosaženo rozvodu podle § 757 odst. 1 o.z., jednou z podmínek pro rozvod manželství dle tohoto ustanovení je schválení dohody manželů o úpravě jejich majetkových poměrů, jejich bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. 9. Zhodnocením provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá přiznání výživného na rozvedenou manželku. Ustanovení § 760 o. z. stanoví podmínky, které musí být splněny pro přiznání tohoto nároku, a to kumulativně. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že tyto podmínky musí být kumulativně splněny u„ rozvedeného manžela“; oprávnění domáhat se tohoto nároku na výživné rozvedeného manžela je tudíž dáno u rozvedeného manžela, kdy se jedná o základní předpoklad pro úspěšné uplatnění nároku výživného na rozvedeného manžela. Předpokladem pro takové přiznání nároku tedy je, že již došlo k rozvodu manželství (shora uvedené ustanovení § 760 o. z. je uvozeno slovy„ není- li rozvedený manžel“). Před rozvodem manželství je uplatnění takového nároku předčasné, neboť soud rozhoduje podle stavu ke dni vydání rozhodnutí. Ke dni rozhodování soudu však bylo zjištěno, že manželství účastníků dosud trvá, nebylo rozhodnuto o rozvodu, kdy ostatně dosud nebylo rozhodnuto ani o úpravě poměrů nezletilých dětí účastníků, jak předpokládá ustanovení § 755 odst. 3 o.z. Ke dni rozhodování soudu tak není vůbec zřejmé, zda k rozvodu manželů dojde, kdy k němu případně dojde a jaké budou poměry jednotlivých rozvedených manželů po rozvodu manželství. Za takového stavu věci ovšem není možno posoudit oprávněnost nároku žalobkyně. Soud na základě zjištěného skutkového stavu proto dospěl k závěru, že ke dni rozhodování soudu o návrhu žalobkyně bylo nutno tento návrh posoudit jako předčasný a s ohledem na trvání manželství jako neoprávněný, kdy nebyly splněny zákonné předpoklady, aby tomuto bylo vyhověno. Proto soud návrh žalobkyně na přiznání výživného na rozvedenou manželku zamítl. Soud jen pro úplnost podotýká, že případné výživné pro žalobkyni pro dobu po rozvodu je možno upravit mimo jiné i dohodou účastníků v souvislosti s rozvodem jejich manželství. 10. Žalobkyně je osvobozena od soudního poplatku dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Neboť žaloba byla zamítnuta, nebyly splněny podmínky dle ust. § 2 odst. 3 téhož zákona pro uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za řízení žalovanému. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný a měl by tak právo na úhradu nákladů řízení, tento však nárok na náhradu nákladů řízení neuplatnil, soudem bylo proto o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.