8 C 212/2022-9 — Okresní soud v Chebu

Manželka návrhem požádala o rozvod manželství, které s manželem uzavřeli dne [datum]. Uvedla, že u ní se jedná o manželství [číslo], u manžela o manželství [číslo]. Za trvání manželství se manželům nenarodily žádné děti. Manželství, uzavřené po [počet let] známosti, bylo vcelku spokojené, avšak v roce [rok] manželka zjistila, že manžel jí byl opakovaně nevěrný. Tato situace nadále trvá a z tohoto důvodu došlo k citovému odcizení z manželčiny strany. Manželka po zralé úvaze došlo k názoru, že jediným řešením této situace je rozvod manželství. Manžel uvedl, že se k návrhu na rozvod manželství připojuje. Z oddacího listu je prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] v [místo] [anonymizována dvě slova] v [obec]. Mezi manželi je nesporné, že se jedná o manželčino [číslo] a manželovo [číslo] manželství. Dále je mezi manželi nesporé a výpis z evidence obyvatel potvrzuje, že nemají společné nezletilé dítě. Mezi manželi není sporu o tom, že v průběhu manželství došlo ze strany manžela k nevěře, což ve svém důsledku vedlo ke ztrátě důvěry manželky k manželovi a k závěru, že v manželství nadále již nechce zůstat. Manželé spolu v poslední době nežijí, neboť manžel se stará o svoji nemocnou matku a bydlí proto u ní. <i>Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů má za prokázané, že jsou splněny podmínky § 755 odst. 1 OZ, neboť manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, což je zřejmé především z postoje manželky, která již není ochotná setrvávat v manželství, v němž ztratila k manželovi důvěru v důsledku jeho nevěry, což je také příčinou rozpadu manželství. Soudu proto manželství rozvedl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále„ ZŘS“), podle něhož účastníci řízení o rozvod manželství nemají vůči sobě zásadně právo na náhradu nákladů řízení.