8 C 418/2021-48 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částky s příslušenstvím, uvedených v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že jí vznikl v souladu s § 7b odst. 2 a odst. 7 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o České obchodní inspekci“), nárok ve výši 2 094 Kč proti žalovanému jako náhrada nákladů vynaložených žalobkyní za skladování a likvidaci výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví. Žalobkyně tyto náklady fakturovala žalovanému dne [datum]. Faktura se stala splatnou [datum]. Žalovaný do dnešního dne i přes žalobkyninu výzvu ničeho neuhradil. Žalovaný, který je neznámého pobytu, se k žalobě nevyjádřil. Opatrovnice žalovaného namítla, že žalovanému ke dni [datum] zaniklo živnostenské oprávnění i platnost povolení k pobytu na území České republiky. Je tak zřejmé, že žalobkyninu fakturu ze dne [datum] se žalovanému nikdy nepodařilo doručit, žalovanému nárok není vůbec znám. Žalobkyně tuto argumentaci odmítla s tím, že skončení platnosti povolení k pobytu neznamená, že žalovaný území České republiky skutečně opustil. Náklady žalobkyni skutečně vznikly. Nelze popřít existenci institutu fikce doručení a nemožnost uplatit úspěšně pohledávku u soudu pro faktické nedoručení z důvodu, že se cizinec nezdržuje na území České republiky. <i>Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud při jednání, z účasti na němž se žalobkyně omluvila, provedl žalobkyní předložené listinné důkazy a dospěl k závěru, že je prokázáno provedení žalobkyniny kontroly u žalovaného, zajištění a převzetí ke skladování a následně likvidaci u žalovaného zajištěných věcí, které byly shledány padělky originálních výrobků, jakož i vynaložení nárokované částky žalobkyní na tuto činnost. Nebylo však prokázáno, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě předmětné částky, tedy že žalobkynina výzva byla žalovanému doručena, či se dostala do sféry jeho dispozice. Z předložené poštovní doručenky je prokázáno, že žalovanému zásilka nebyla doručena. Protože nebyl doručující Českou poštou zastižen, bylo zanecháno oznámení o uložení zásilky a ta byla po uplynutí úložní doby vhozena doručovatelem do domovní poštovní schránky. Stalo se tak dne [datum], tedy více než rok a půl poté, kdy žalovanému dne [datum] zaniklo živnostenské oprávnění i platnost povolení k pobytu na území České republiky. Nebyla tvrzena, ani v průběhu řízení nevyšla najevo, žádná konkrétní skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že žalovaný zůstal na území České republiky a v březnu 2019 se zdržoval se na adrese, kam mu žalobkyně zaslala fakturu (mající povahu výzvy k zaplacení). Ze samotné skutečnosti, že doručovatel vhodil zásilku do domovní poštovní schránky nelze dovodit, že by žalovaný v rozporu se zákonem pobýval na území České republiky, když není jasné, jak znělo označení schránky (zda bylo uvedeno celé žalovaného jméno, či například jen příjmení). Protože nebylo prokázáno, že se výzva k zaplacení dostala do žalovaného sféry dispozice (tedy, že se s ní seznámil, anebo reálně seznámit mohl) a žalovaný se tak dozvěděl komu a v jaké výši má hradit, nenastala ani splatnost dluhu. Soud proto žalobu zamítl. Jen pro úplnost soud dodává, že nelze směšovat fikci doručení, kterou žalobkyně jakožto správní orgán využívá při doručování procesních výzev či rozhodnutí, s nutností doručit hmotněprávní výzvu k plnění, při jejímž doručování nepřichází využití procesní fikce doručení v úvahu. Pokud se ukáže, že není možné hmotněprávní výzvu k plnění doručit z důvodu neznámého pobytu osoby, je nutné podat k soudu návrh na ustanovení hmotněprávního opatrovníka osobě neznámého pobytu dle ustanovení § 465 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a tomuto opatrovníku následně výzvu k plnění doručit. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, jemuž tak dle § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě II. výroku tohoto rozsudku.