9 C 10/2022-21 — Okresní soud v Chebu

1. Manželé požádali společným návrhem ze dne 14. 1. 2022, soudu doručeno 17. 1. 2022, o rozvod manželství, které uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Ve společné domácnosti manželé nežijí od srpna 2021. Jejich manželství považují již pouze za formální svazek dvou lidí, kteří k sobě nic necítí a intimně se nestýkají. Jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze již očekávat jeho obnovení. Při jednání dne 15. 2. 2022 manželé uvedli, že nevznáší námitku místní nepříslušnosti a souhlasí s projednání věci zdejším soudem. Na dotaz soudu uvedli, že z manželství nevzešly žádné společné děti a výživné vůči sobě manželé nepožadují ani požadovat nebudou. 2. Z oddacího listu je prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Mezi manželi je nesporné, že spolu nežijí od srpna 2021. Manželé dne [datum] uzavřeli dohodu o úpravě vzájemných majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství, kterou oba podepsali s úředně ověřeným podpisem. Z výslechu obou manželů soud zjistil, že manželství je rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovu. 3. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 4. Soud po zhodnocení provedených důkazů má za prokázané, že jsou splněny podmínky § 755 odst. 1 OZ, neboť manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, což je jednoznačně patrné z toho, že oba manželé se chtějí rozvést a již delší dobu spolu nežijí. Nadto se manželé byli schopni dohodnout ohledně svých manželských majetkových práv, práv bydlení manželů a před soudem prohlásili, že vůči sobě neuplatňují a ani nebudou uplatňovat právo na výživné mezi manželi, resp. rozvedenými manželi. Soud tak manželství účastníků rozvedl. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále„ ZŘS“), podle něhož účastníci řízení o rozvod manželství nemají vůči sobě zásadně právo na náhradu nákladů řízení.