9 C 39/2022-28 — Okresní soud v Chebu

1. Manželka požádala návrhem ze dne 18. 2. 2022 o rozvod manželství, které manželé uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce]. Uvedla, že u manželky se jedná o třetí manželství a u manžela o první manželství, oba jsou státními občany České republiky, z manželství se manželům narodilo jedno dítě, které bylo ke dni podání návrhu na rozvod již zletilé. Manželství bylo uzavřeno po pětileté známosti a společném soužití, kdy spolu manželé již měli dítě. Asi do roku 2010 bylo manželství relativně spokojené, po této době začaly mezi manželi vznikat neshody, které se zejména začaly projevovat v tom, že si manželé přestali rozumět v otázkách společného hospodaření, trávení volného času a také v ostatních oblastech společného soužití. Manžel přestal pracovat, užíval alkohol a navazoval známosti s jinými ženami, neustále si půjčoval peníze, o čemž manželku neinformoval a na manželku přesouval úhradu svých závazků. V roce 2019 navázal manžel známost s jinou ženou, a to v době, kdy se manželka podrobila vážné gynekologické operaci. Následně manžel tuto známost ukončil, avšak poté navázal jiný mimomanželský vztah. Z tohoto důvodu manželka dne [datum] opustila společnou domácnost. Od února 2020 spolu manželé nehospodaří a intimně se nestýkají. Za uvedené situace manželka již nemá zájem na dalším trvání manželství, k manželovi již nemá žádný citový vztah. Z pohledu manželky je vztah manželů delší dobu pouze formální a neplní svůj účel. Manželka považuje obnovení společného soužití s manželem za vyloučené. Příčinu rozvratu manželka spatřuje v nevhodném chování manžela, který v průběhu manželství navazoval vztah s jinými ženami. Z uvedených důvodů je zřejmé, že manželství manželů je hluboce, trvale a nenapravitelné rozvráceno, kdy nelze očekávat obnovení manželského soužití. 2. Manžel se k žádosti o rozvod manželky vyjádřil při jednání konaném dne 21. 4. 2022 tak, že s návrhem na rozvod manželky souhlasil. 3. Z oddacího listu je prokázáno, že manželství bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Mezi manželi je nesporné, že u manželky se jedná o třetí manželství a u manžela o první manželství, oba jsou státními občany České republiky, z manželství se manželům narodilo jedno dítě, které bylo ke dni podání návrhu na rozvod již zletilé. Z výpovědí obou manželů je prokázáno, že manželství manželů nefunguje nejméně pět let, přičemž jako manželé spolu nežijí od února 2020. Obnovení jejich manželského soužití je vyloučeno. Z výpovědi manžela soud také zjistil, že manželství nefunguje již pět až deset let, důvody jeho nefunkčnosti spatřuje na obou stranách, na straně manžela protože manželku podváděl, na straně manželky protože tato neměla o nic zájem. Uvedl, že manželka nechtěla chodit mezi lidi, že se manželé pět až osm let intimně nestýkali a když ano, tak s nezájmem manželky. Shodně s manželkou uvedl, že v průběhu manželství navázal známost. Uvedl, že veškeré snahy o urovnání manželství vždy skončily neúspěšně. Z výpovědi manželky soud také zjistil, že problémy v manželství byly již od začátku, bylo jich víc, a to alkohol a nevěra manžela. 4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. 5. Soud po zhodnocení provedených důkazů má za prokázané, že jsou splněny podmínky § 755 odst. 1 OZ, neboť manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití, což je jednoznačně patrné z toho, že oba manželé se chtějí rozvést a již delší dobu spolu nežijí. Protože dítě manželů bylo ke dni podání návrhu na rozvod zletilé a není zde žádný výjimečný důvod, který by odůvodňoval odepření rozvodu manželství, soud manželství rozvedl. Za příčinu rozpadu manželství soud považuje rozdílné představy manželů o trávení jejich volného času, chování manžela, který v průběhu manželství navázal vztah s jinou ženou a citové odcizení, k němuž mezi manželi došlo a které vedlo až k ukončení jejich soužití. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále„ ZŘS“), podle něhož účastníci řízení o rozvod manželství nemají vůči sobě zásadně právo na náhradu nákladů řízení.