11 C 366/2021-70 — Okresní soud v Chebu

Žalobce se svou žalobou po jejích doplněních domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že dne 11. 9. 2021 v nočních hodinách po předchozím konfliktu mezi účastníky žalovaný vykopl vstupní dveře domu žalobce, vnikl do domu, ve kterém hledal žalobce a vyhrožoval mu přitom zabitím, a to až do doby příjezdu žalobcem přivolané hlídky Policie ČR. Z uvedeného důvodu se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení náhrady škody za zničené vstupní dveře ve výši 30 000 Kč a dále náhrady nemajetkové újmy vzniklé žalobci vniknutím žalovaného do domu žalobce a následným vyhrožováním zabitím ve výši 70 000 Kč. Žalovaný sice v zásadě potvrdil okolnosti vzniku konfliktu mezi účastníky uvedeného dne, nicméně popřel, že by žalobci zničil vstupní dveře a že by vstoupil do domu žalobce a jakkoliv mu vyhrožoval. Uvedl pouze, že na žalobce zvonil, klepal a volal, přičemž posléze již dorazila hlídka Policie ČR. Žalobce byl soudem opakovaně podrobně poučen o povaze sporného civilního řízení a dále o nutnosti označit důkazy k prokázání svých sporných žalobních tvrzení. Přesto žalobce pouze opakovaně poukázal na vlastní zjištění soudu (patrně od Policie ČR, která věc šetřila). Z nařízeného jednání se žalobce omluvil, žalovaný se vůbec nedostavil. Žádost o odročení jednání nebyla žádnou ze stran podána. Z provedeného dokazování bylo tak možno zjistit pouze tolik, že vztahy mezi účastníky mají (popř. měly) dlouhodobě konfliktní charakter eskalovaných„ sousedských sporů“, kdy uvedeného dne žalovaný reagoval na situaci, kdy jej žalobce z okna polil blíže neurčenou tekutinou a žalovaný následně na žalobce volal a klepal u jeho dveří, jak plyne z úředního záznamu o podání vysvětlení žalovaného. Z fotodokumentace žalovaného není poškození dveří patrné, ostatně není ani jasné, o které dveře se jedná. Z přestupkového spisu Městského úřadu v Aši, jemuž byla věc ze strany Policie ČR postoupena, nelze jednoznačně dovodit, zda žalovaný vůbec vstoupil do domu žalobce a zda žalobci vyhrožoval či nikoliv, neboť jsou zachyceny toliko rozdílné skutkové verze žalobce, žalovaného a dalších svědků či aktérů události, což koneckonců vyústilo v rozhodnutí přestupkového orgánu o odložení věci, jak patrno z jeho usnesení ze dne 8. 11. 2021, č. j. [spisová značka]. Nelze přitom přehlédnout, že dle vyhodnocení audiozáznamu linky 158 žalobce oznamoval, že do jeho dveří kope jiná osoba než žalovaný („ jeho komplic“). V době, kdy žalobce oznamoval rozkopnuté dveře, hovoří o blíže neurčené skupině více osob, aniž by bylo zřejmé, zda se to vůbec týká také žalovaného a v jakých fázích vývoje události byl tedy žalovaný nakonec přítomen. Fotodokumentace přestupkového spisu sice zachycuje poškozené dveře (přesněji zárubeň dveří, nikoliv dveře samotné), nicméně v kontextu samotných sdělení žalobce vzniká především otázka, kdo z více zúčastněných osob dveře zničil, zda byly zničené až při uvedeném incidentu a zda byl v době jejich zničení žalovaný vůbec přítomen. To samé pak platí o vniknutí do domu, které s výjimkou tvrzení samotného žalobce, který navíc sám podle svých tvrzení nikoho v domě neviděl, neboť sám se nacházel ve třetím patře domu, žádný jiný důkaz nepotvrzuje. Okolnosti takového typu incidentu, které nevyšetří na místě samém Policie ČR, které není schopen osvětlit či přiblížit žádný objektivní svědek, ani si je důkazně nezajistí sám žalobce v době jejich průběhu (př. záznamem na mobilní zařízení), sotva může být schopen osvětlit soud s odstupem bezmála dvou let a s omezenými prostředky danými povahou civilního sporného řízení v situaci, kdy sám žalobce je navzdory výzvám soudu procesně zcela pasivní. Civilní soud není nadán žádnou vyšetřovací pravomocí, nemůže tedy v tomto směru z vlastní iniciativy obstarávat důkazní materiál svědčící ve prospěch skutkové verze jedné ze sporných stran. Jednání popsané v žalobě vykazuje typické znaky trestného činu (ať již se skutečně stalo či nikoliv a dopustil se jej kdokoliv), přičemž představa, že civilní soud bude schopen s odstupem let a s minimálními procesními prostředky osvětlit skutečnosti, které nebyly schopné v dané době osvětlit orgány činné v trestním řízení, je naprosto iluzorní. Procesně pasivní žalobce nenavrhl žádné důkazy, a tedy v důsledku toho neprokázal, že dveře domu, který obývá, poškodil právě žalovaný, že do jeho domu vnikl právě žalovaný, resp. že by do uvedeného domu vůbec někdo vnikl. Ve všech částech spisového materiálu jde vždy pouze o zachycení jeho skutkové verze směřující výlučně proti žalovanému (ačkoliv se incidentu evidentně účastnilo více osob), se kterým má žalobce dlouhodobé a vyhrocené spory. Kromě toho lze dodat, že dveře tvoří součástí předmětné nemovitosti, přičemž dle informativního výpisu z katastru nemovitostí, stejně jako z údajů samotného žalobce (při žádosti o osvobození od soudních poplatků) plyne, že žalobce není vlastníkem této nemovitosti. Pokud by tedy dveře domu byly při incidentu skutečně (kýmkoliv) poškozeny, pak škoda vznikla vlastníkovi nemovitosti, kterým žalobce není. Z vyložených důvodů tedy soud přistoupil k zamítnutí žaloby. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, proto mu podle ustanovení § 142 odst. l občanského soudního řádu vůči žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, které spočívající v paušální náhradě hotových výdajů za jeden úkon ve výši 300 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 občanského soudního řádu ve spojení s ustanovením § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 prováděcí vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 254/2015 Sb.